I přes Leonovu příšernou osobnost (všechny mé špatné stránky, co bysme chtěli), spřátelujeme.
Naše vlkodlačí duše touží po nových druzích

Členství do mé nepokrevní smečky uzavřete ZDE.






NEW TNT: Neodpustitelné hříchy 15 - 1. část / 2. část

Mrkneme se, co je nového...

↑↑↑

... S tím, že nikdo neztrácí čas s komentáři jsem dávno smířená. Nežádám o ně, stačí mi hodnocení dole, které mi napoví, kolik lidí povídku či její kapitolu skutečně četlo. Ukažte mi, pro kolik lidí můžu mít důvod psát.

Ale komentáře ode mě si taky musíte nějak zasloužit,... že... :D







Clayen Clain I

30. března 2014 v 18:26 |  Clayen Clain

Ve čtvercové místnosti stálo v polokruhu několik postav. Všechny vysoké, vznešeně vzpřímené, zahalené v tmavém plášti. Pouze jedna postava seděla. Byl to stařec oblečen v hnědozlatém hábitu. Pohled do jeho tváře budil hlubokou úctu a jen krátký pohled do očí tvořil podivnou úzkost v tělech přítomných. Muž mlčel, dokud nedorazil poslední pozvaný. Do ticha se vlil jeho drsný a majestátní hlas.
"Poslové. Synové Patrionů. Některé rád vidím, některé méně. A je tu několik tváří, které mi nejsou známé. Představte se Řádu, potomci mocných." promluvil a jako by nápětí ještě zhoustlo. V čele starého muže se kupily vrásky z nespokojenosti. Nikdy neoplýval příliš velkou trpělivostí.
"Ty!" vyštěkl na cizince, co stál hned po jeho levici. Oproti ostatním se mu dalo snadno číst ve tváři. Poděšeně sebou škubl, a někdo z přihlížejících si posměšně odfrkl. Mladík srazil špičky k sobě a způsobně se napřímil.
"Já páne, jsem Veit, syn Azraelův. Otec mě posílá za bratra Vidita, ten je mrtvý." kruhem prošel překvapený šum. Vidito byl tak dokonale nedotknutelný, kdo mohl srazit syna krále vražd? Jistě to byl pro Řád nebezpečný nepřítel. Od stolu se ozvalo netrpělivé zahřmění v několika cizích slovech. A další neznámý promluvil.
"Medeth, syn Pedrra." jeho tichá sametová slova prošla místností a obeplula uši všem naslouchajícím a zvyšovala jejich intenzitu. Po jednom otráveném drzém zakašlání z kruhu, jako by se všichni probrali z omámení. Stařeč tam zabloudil pohledem a prohlížel si třetí tvář, kterou dosud nikdy neviděl, ale něčím mu připadala známá. Představa osoby, která měla ty stejné prahnoucí a pronikavé oči, v něm budila hrůzu. Nenechal se zastrašit a opětoval muži pohled. Ten nevzrušený výraz ve tváři neznámého byl pro hrdého starce tak dráždivý, že na svůj nepříjemý pocit dočista zapomněl. Když míněná osoba upoutala i ten poslední poslední zrak, na rtech jí zahrál náznak směvu a očích zalesklo pobavení.
"Jmenuji se Dragger." nechal zaznít ztichlou místností své lehce vybrující "r", pak si smyslně, jako by ochutnával velice chutný dezert, olízl rty a se zdvyhlým koutkem do pološklebu vyčkával, dokud i ta nejpomalejší osoba nepochopila a nezmocnila se jí vnitřní panika, tak jako všech okolo a on si ji mohl vychutnat v plných douškách. Cítil ji. Viděl, jak několik z nich zneklidněně přešláplo na místě. Slyšel jak starci praskají klouby v prstech jak je zaklenul do sebe a silně v nervozitě zmáčkl. Mladě vyhlížející muž se tím napětím okolo bavil, než jeho tvář zvážněla, ovšem jeho oči neztráceli svůj nebezpečný lesk. Nenáviděl, ze ho negativní pocity lidí dováděli na vrchol blaha.
"Nepřicházím konat vůli svého otce. Kdyby ano, už jste všichni mrtví." jeho hlas zněl děsivě věcně, ale i lehce podrážděně. Jeho tvář si zachovávala ten stejný stoický klid. I pří zmíňce o otci, byla bez jediné podmračené rýhy, které se teď nesly snad ve všech tvářích. Jazykem si opět navlhčil rty, ale mlčel. Upíralo se na něj několik mlčenlivých tváří, v očích jim četl strach a výčitky za nepříliš dobré zásluhy jeho stvořitele. Cítil jak se úděs v místnosti nahrazuje nenávistí. Z hrdla se mu ozvalo nespokojené zavrčení, kterému následovala slova se slabě výhružným podtónem.
"Jestli bude Řád jen otevírat staré rány a truchlit, je jen naivní bláznovství si myslet, že se pak něco změní. Dokud bude zdejší společnost zaujímat takové stanovisko, já ani mí druzi, neposkytneme svou sílu Řádu. Ačkoliv, co jsem čekal." jeho pronikavý pohled zamířil ke stolu. "Jsi starý a s tím i tvé způsoby." viděl, jak se starcovi oči podlily krví a rty se mu semkly do tenké narůžovělé linie. Ozvalo se skřípotavé zavrzání židle, když se muž namáhavě postavil. Nedal však na sobě slabost znát. Ani nemusel, z očí mu čišela nenávist, která přebíjela vše ostatní. Hněv, který na moment ochromil všechny, až na Draggera.
"Snažíš se ze mě udělat hlupáka?" procedil skrz pozůstalé, pevně zaťaté zuby. Draggerovi se ve tváři mihl pobavený úsměv. Jeho reakce byla pohotová.
"Nesnažím, já to dělám." řekl s poloúsměvem, otočil se na patě a zvolna odcházel. Volným pohybem ruky pokynul svým druhům, aby jej následovali. Stařec zlostně a zároveň šokovaně zalapal po dechu, když se za ním vydali čtyři členové Řádu, včetně dvou nováčků.

Dragger se usmíval. Ještě nikdo si nedovolil takhle urazit nejvyššího z Řádu. Ale spokojený nebyl ani zdaleka. Čekal lepší výsledek. Doufal, že Řád konečně zmoudřel. Doufal špatně, byl tak naivní. Dlouhými a štíhlými prsty se dotkl na zátylku a zamyšleně jej promnul. Neubránil se úsměvu, jak se světem nezkušený Veit vše obdivujícíma očima rozhlíží po zdech chrámu. Členové skupiny jej sledovali s poloúsměvem. Měl na získávání poznání právo, byl až moc dlouho zavřený v kobkách svého stvořitele. Dostal svobodu až po té, co Vidito zavrhl otce a odvedl malého bratra pryč. Nyní čekali na jeho zprávu, ani jeden z Draggerových druhů nepochyboval o tom, že žije, ani Dragger sám. Vidito, ačkoliv Patriot a syn dalšího krvelačného démona, byl jedinou osobou, které plně důvěřoval a Vidito mu důvěru oplácel naprostou oddaností, ačkoliv bylo patrné, že kdyby mezi nimi započal souboj, vyšel by z něj zabiják jako vítěz. Dragger nezabíjel, i když by nemohl říct, že má ruce úplně čisté. Veit si všiml výrazu, který se jejich vůdci nesl ve tváři a strhnul v pohybu. Chtěl něco říct, ale syn Peddrův byl rychlejší.
"Nedělej si s tím těžkou hlavu, Draggu. Řád je jen banda pitomců, kde žádný z nich není schopnostmi nijak vyjímečný. Vidita nepočítám, vylámal se z jejich spárů už dávno. A dobře udělal." Medeth stočil oči k zachmuřenému nebi. Dragger jej chvíli pozoroval.
"Vrátím se do Ravenhill." oznámil náhle. Tři těla sebou cukla v překvapení, jen Medeth lehce potřásl hlavou. Pár medově zabarvených pramínků vlasů mu přitom napadalo do očí. Odhrnul si je za ucho, karamelové oči ani jedinkrát nespustil z Draggera. Výraz měl stále stejně klidný. Po neúspěchu u Řádu Patriótu, sám nějak vytušil Draggerův další krok. Ravenhill byl jedna obří pevnost, jejíž středem byla černě oděná rezidence, s nejméně tří set pokoji a bludnými chodbičkami. Úkryt pro četné množství bojovníků by nemohl být dokonalejší a skrytější. Přes hustou mlhu a stromy se dalo dostat snadno, ale nikdy ne bez povšimnutí. Mlha byla součástí pána domu a jeho rodiny, zbystřili by jediný stín lesa navíc. A strážci Ravehillských lesů byli k nevítaným hostům nemilosrdní.


Při dlouhém mlčení se Draggerovi přes tvář mihl stín. Veit nevěděl oč jde, za to další dva druzi ano. Mlčeli, plavovlasý mladík nervózně přešlápl a pak se podíval do lehce zamračené Draggerovi tváře.
"Já i sestra tě budeme následovat kamkoliv. A jsem si jistý, že až o tvém kroku uslyší ostatní, zachovají se zrovna tak. Čekali jsme moc dlouho, abychom teď zpochybňovali tvoje činy." na důraz svých slov před jedním z nejvyšším své rasy žijícím ve světě lidí, klesl na kolena a na znak ještě větší úcty sklopil hlavu. Jeho dvojče, sestra se stejně nádhernými vlasy, následovala jeho příkladu. Veit nechápavě kulil pohled a Medeth opět jen potřásl hlavou. Dragger věděl, že se většího projevu pokory od tohohle hrdého démona nedočká, avšak vůbec mu to nevadilo. Naopak. Vidět před něj na kolena padat přítele, by mu nečinilo žádnou radost. Obdaroval oba sourozence vřelým úsměvem a pokynul jim, ať se narovnají. Ale Veitovi bude muset pár věcí ještě vysvětlit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ewilan Ewilan | 30. března 2014 v 21:06 | Reagovat

tak na zítra si nechám dvojku, ale měla bys máknout ať pak mám co číst xD je to dobrý a jsem zvědavá co bude dál :)

2 riatheevil riatheevil | Web | 1. dubna 2014 v 19:51 | Reagovat

Bylo to moc hezký, ale zatím mám trochu bordel v těch jménech a v tom, jak to chodí, ale řekla bych, že si na to rychle zvyknu, protože to je určitě tím, kdy jsem to četla... Jen tak dál beruško moje, máš to fakt krásně psaný, takový čistý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama