I přes Leonovu příšernou osobnost (všechny mé špatné stránky, co bysme chtěli), spřátelujeme.
Naše vlkodlačí duše touží po nových druzích

Členství do mé nepokrevní smečky uzavřete ZDE.






NEW TNT: Neodpustitelné hříchy 15 - 1. část / 2. část

Mrkneme se, co je nového...

↑↑↑

... S tím, že nikdo neztrácí čas s komentáři jsem dávno smířená. Nežádám o ně, stačí mi hodnocení dole, které mi napoví, kolik lidí povídku či její kapitolu skutečně četlo. Ukažte mi, pro kolik lidí můžu mít důvod psát.

Ale komentáře ode mě si taky musíte nějak zasloužit,... že... :D







Dolphin 1. část

30. března 2014 v 0:32 |  Dolphin

,,Trochu to otoč... Ještě kousek... Jo, takhle je to ok." ozýval se z jedněch otevřených dveří panovačný hlas.
,,Fajn, teď ty dráty. Dejte je sem, tam by překážely. Kde je ten pult?" parta studentů zrovna procházející okolo se před nimi zastavila a zvědavě nakoukla dovnitř. Uvnitř místnosti byl ředitelův syn a za pomoci otcových podřízených si zařizoval ve škole vlastní studio. Když to uviděl vysoký černovlásek s obroučkovými brýlemi jen si nabručeně odfrkl, oddělil se od skupiny a bezeslova neslyšně odcházel.
,,Závidím mu, má to všechno jen pro sebe."
,,Musí bejt výhodný bejt syn ředitele." bavil se mezi sebou hlouček zvědavců. Jedna z dívek se zasmála.
,,Dobře, je ředitelův syn a je taky dost oblíbenej, ale když už soukromý studio, tak pro někoho, kdo ho umí používat. Že jo, Kime?" otočila se za sebe, ale jmenovaného chlapce neviděla.
,,Zase zdrhnul, vážně ho nemá rád..."
Kim si to zatím rázoval chodbou. Bylo už pozdě a tuhle dobu už nikdo školní studia nepoužíval. Kim zašel do svého oblíbeného a tiše za sebou zavřel. Pro sebe se usmál, když rozsvítil světlo. Miloval místa, která byla plná hudebních nástrojů, pomůcek a přístrojů pro hudbu. Byl sice na umělecké škole, ale nic jako zpívat nebo bavit lidi neuměl. Za to uměl hrát až na překvapivě hodně druhů nástrojů a nejlépe z nich na bicí. Spustil hlavní počítač a postupně pak zapojoval a zapínal vše v místnosti. Byl fanoušek anime a naprosto ho uchvacovaly jejich soundtracky. A vždy byl jeho sen vytvořit výborný Ost pro anime a uchytit se. Zasedl ke stolu, kde byl hlavní počítač a ze šuple vyndal několik čistých papíru s prázdnými notovými řádkami. Cvaknul propiskou a začal psát noty, jež mu v hlavě hrály už od rána. Když dopsal v hlavě se mu vynořila další. Sepsal ještě dalších deset skladeb. Po té desáté vzdychnul a sesul se na židli. I když slýchával věci, jako "klenot akademie Verga", nebyl si svou prací pořád jistý. Potřeboval někoho, kdo by mu řekl, které jsou dobré nebo zda jen už netvoří nudné melodie. Skoro po třech letech skládání na akademii začal ztrácet jistotu jestli dělá něco dobrého. Z myšlenek ho vytrhl čísi hlas. Napřímil se v židli a chystal se osobu osočit. Byla ale rychlejší.
,,Takže seš tady, shání tě otec." řekl dlouhovlasy blonďák stojící mezi dveřmi.
,,A poslal za mnou tebe? To nezačíná moc vesele." zabručel tiše Kim a zvednul se. Než ale stihl zareagovat, mladý Verga stál těsně vedle něj, až se skoro dotýkali obličeji a jedním očkkem četl z papírů poházených po stole. Aniž by se, jako vždy, Kim staral o Teseovu pozici, připlácnul mu svou dlaň na obličej a odstrčil ji pryč od sebe.
,,Jdi se inspirovat prací někoho jiného, pitomče." složil popsané papíry na hromádku a uložil je do desek, které měl ve své tašce vždycky s sebou.
,,Co je furt, děláš noty, jak kráva mlíko. I kdybych ti vyfoukl jeden nápad, uděláš novej." nafoukl se druhý chlapec a probrábl si vlasy.
,,To si myslíš, že je to tak jednoduché? Naivní prachatej blondýne." odsekl Kim, vzal svou tašku a odcházel. Takhle to bylo vždy, když na sebe narazili. Už v prváku si nepadli do oka a od té doby zatímco Kim se snaží Teseovi vyhýbat, hledá Teseo každý den příležitost, aby Kima mohl otravovat v jeho snažení.
,,A proč jdeš vlastně se mnou?" zabručel Kim a hodil na Tesea zpod svých brýlí jeden ze svých vražedných výrazů.
,,Že ty máš ty brejle jen proto, aby si mě nezabil těma leiserovýma očima?" s trochou respektu se od něj Teseo odsunul. ,,No víš, mě otec řekl, že se mám s tebou vrátit. Asi něco plánuje. Mám tam zas tu svoji buzničku, ten sentimentální gay."
,,Nemluvíš o svym otci moc hezky na to, že sis tu ještě dneska zařizoval osobní studijko. Co je špatnýho na tom se lišit? Idiote, vážně tě nemusim, nemluv na mě." zavrčel Kim. Teseo se naštvaně zamračil a jedním pohybem přirazil Kima ke zdi. Ten jen bolestně vydechl a zlostně skřivil obličej.
,,Co to má bejt? Pusť mě." zasyčel. Teseo po jeho slovech stisk ještě zesílil. Kim s sebou překvapeně cuknul, když se Teseův obličej dotkl jeho levé tváře a jazykem se mu začal štourat v uchu.
,,Co- Okamžitě přestaň! Vergo! Hlavně, někdo to uvidí!" snažil se nekřičet Kim. Pokoušel se Tesea odstrčit, ale byl nečekaně silný. Jasně v uchu cítil Teseův jazyk. Jeho ruka po chvíli vystřelila, aby zabránila blížícímu se vzdechu. Teseo najednou přestal a dal svůj obličej před jeho. Vítězně se na Kima šklebil.
,,Měl by sis dávat pozor na svá slova, Douglasi. Taky tě nemám rád, ale máš štěstí, že mně a otci přídeš tak zajímavý, jinak bys odsuď letěl už v prváku." zašeptal, pak Kima pustil a narovnal se.
,,Tak to je." ještě dodal nahlas a pak se až k ředitelovi kanceláři vzájemně ignorovali, i když mu Kim v duchu nelítostně nadával. Když po vyzvání vešli dovnitř, všiml si Kim muže sedícího v křesle u okna.
,,To je on, Ohno?" promluvil a skenoval Kima pohledem. Kim začal z jeho pohledu nervóznět, nevěděl, kdo to je a ani se mu nelíbil.
,,Keiji, zíráš na něj, jako bys ho chtěl přinejmenším sežrat." řekl na jeho adresu zcela neformálně ředitel Verga. Pak se na Kima pousmál.
,,Omlouvám se za něj. To je Onma Keiji. Už jsi o něj slyšel, bude mít na starosti váš debut." řekl a založil si na stole ruce. Druhý muž vstal z křesla a natáhl ke Kimovi ruku.
,,Těším se na naší spolupráci, Kime." usmál. Kim nabízenou ruku přijal a nechápavě hleděl z jednoho na druhého. Teseo nerozuměl o nic víc.
,,Ale proč teď? Zkoušky a debut jsou až ve čtvrťáku..." Kimův pohled zalétl k řediteli. Onma překvapeně pustil jeho ruku a obrátil se k němu též.
,,Copak jsi jim to nevysvětlil?" povzdychnul. Verga se zasmál smíchem, který se Kimovi, a i soudě podle Teseova výrazu, ani jednomu nelíbil.
,,Je to jednoduché. Všiml jsem si tvého talentu, Kime Douglasi a rozhodl jsem se, že do konce roku, tedy za tři měsíce budeš mít společně debut s mým synem."
,,Počkej, otče! Nemůžeš to rozhodnout jen tak za mě!" vložil se do toho Teseo a rukama se zapřel o jeho pracovní stůl.
,,Pane řediteli, omlouvám se, ale chci odmítnout. Rád bych za rok dělal vlastní práci." odvrátil pohled Kim. Teseo se na něj krátce zadíval, pak ale pohled stočil zpět k otci.
,,Přesně, jak říká. Není možné, abych s někým jako je on mohl spolupracovat!" křikl mu drze do obličeje. Starší Verga ale neztrácel svůj klid.
,,Ale je to možné a bude to tak. Režisér anime Dolphin, na který má soundtrack být, tedy Onma Keiji, vám řekne detaily a za tři měsíce mu vytvoříte odpovídající hudbu."
,,A když jeden nebo oba odmítneme?" zeptal se přidrzlým tónem Teseo a čekal na otcovu reakci. Kim mu trošku záviděl tu odvahu, sám radši mlčel a čekal, jak se tahle nepříjemná situace vyvrbí, i když si spolupráci s Teseem přál snad ještě míň než on.
,,Tak vás oba vyhodím ze školy." řekl klidně. Na Teseově tváři se objevil úšklebek. Kimovi to okamžitě došlo. Teseovi byla škola ukradená, nezáleželo mu na tom, jestli v ní bude nebo ne. Ale pro Kima to bylo něco úplně jiného.
,,To je všechno? Tak fajn, teda nás vy-" začal Teseo, ale překvapeně zmlkl, když ho Kim chytl za paži a táhl od stolu.
,,Rozumím." řekl a dlaní zacpal Tesovi pusu, který se nadechl, aby znovu něco řekl. Kim se pak obrátil na režiséra.
,,Také se těším na naši spolupráci, pane Onmo" nasadil úsměv a odstrčil Tesea stranou.
,,Bohužel mám následující dny málo času, můžeme tedy detaily probrat E-mailem? Dám vám i telefonní číslo." řekl a z kapsy vyštrachal svůj na pohled, už hodně starý mobil. S režisérem Onmou si vyměnili čísla a E-maily a pak už jen Kim znovu popadl Tesea a táhl ho z místnosti.
,,Tak mi prozatím jdeme, nashledanou." usmál se Kim mile, zatímco vystrkával Tesea ze dveří. Když se za nimi zavřely, blondýn se roznadával.
,,Kurva, jdu tam zpátky. Tohle mu dám sežrat. Není možný, aby-" byl znovu přerušen. Z pravé strany mu na tvář přilétla nečekaná facka.
,,Au! Co-"
,,Drž hubu a dělej, co máš! Já se kvůli tvýmu egu nenechám vyrazit, debile!" křikl na něj Kim s hlavou skloněnou k zemi. Pak se obrátil a co nejrychleji utíkal chodbou pryč. Co nejdál od něj. Někam, kde se mohl uklidnit. Prostě jen doufal, že se Teseo neotočí a neskončí tak ty dva dlouhé a těžké roky nazmar...
,,Takhle se naštvat... To k němu nesedí." mnul si Teseo dotčeně tvář, když procházel pomalu chodbou, kterou před tím utekl Kim. Přemýšlel nad Kimovým posledním výrazem.
,,Vážně brečel?" mumlal si pro sebe, a než si to uvědomil stál před studiem, kde Kima našel. Zacukalo mu v obočí, když pohlédl na dveře, na nichž byla cedulka s nápisem "Studio 6". Zatnul pěst a praštil do nich pěstí.
,,Co kurva jsem? Nějaká pošahaná zamilovaná blbka z mangy?!" vzal za kliku a vešel dovnitř. Vítr z otevřeného okna mu k nohám přivál list papíru. Špičkou boty ho zachytil a poté zvedl. Byl popsaný notami a po okrajích byly načmárané nějaké poznámky. Hned poznal, že je to Kimova práce. Zrak mu padl na klávesy vedle. Kimovu skladbu položil před sebe na klávesy a zapnul je. Hrát na klávesy bylo jediné, co uměl, proto nechápal otcův plán. Bylo mu jasné, že jediné, co bude po další tři měsíce dělat, bude sledování, jak Kim tvrdě pracuje a on mu bude akorát překážet a Kim se bude smát jeho neschopnosti. Tak ho všechno kolem Kima štvalo, ale stále jeho práci musel sledovat. Položil prsty na klávesy a začal hrát Kimovu skladbu. Byla nádherná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama