I přes Leonovu příšernou osobnost (všechny mé špatné stránky, co bysme chtěli), spřátelujeme.
Naše vlkodlačí duše touží po nových druzích

Členství do mé nepokrevní smečky uzavřete ZDE.






NEW TNT: Neodpustitelné hříchy 15 - 1. část / 2. část

Mrkneme se, co je nového...

↑↑↑

... S tím, že nikdo neztrácí čas s komentáři jsem dávno smířená. Nežádám o ně, stačí mi hodnocení dole, které mi napoví, kolik lidí povídku či její kapitolu skutečně četlo. Ukažte mi, pro kolik lidí můžu mít důvod psát.

Ale komentáře ode mě si taky musíte nějak zasloužit,... že... :D







Dolphin 2. část

30. března 2014 v 0:33 |  Dolphin

Když brzo ráno, jako obvykle přišel do studia Kim, našel na klávesách spícího Tesea. Docela ho to překvapilo. Když si ale všiml své skládby vedle jeho hlavy, sroloval portfólio, které držel v ruce a bezcitně jím Tesea praštil. Teseovi oči se rázem otevřely a spatřily Kima. Napřímil se v židli a zlostně na něj pohlédl.
,,Hele, tohle přeháníš." zavrčel, Kim ale pořád neztrácel svůj klidný výraz.
,,Říkal jsem si, co by tu blonďatá ulejvačka, jako ty mohla dělat." řekl chladně, vzal svou skladbu z kláves a založil si jí do desek. ,,A ona tu hraje cizí noty." odfrkl a podal mu portfólio.
,,To mi včera poslal Onma, všechno, co potřebujeme vědět, tak jsem to vytiskl. Prý mi ještě během dneška pošle neozvučený trailer." Teseo je od něj převzal a nezaujatě si začal prohlížet stránky.
,,A... tvůj tatík po režisérovi posílá vzkaz, že pokud uvidí jen náznak nespolupráce, oba letíme. Takže buď tak laskav a alespoň spolupráci předstírej. Na konci taky budeš mít užitek, tak si nemáš na co stěžovat." řekl Kim a sednul si k hlavnímu počítači. Sám už si všechno k anime, co mu Onma poslal, přečetl, takže se chystal začít s tématy charakterů postav, což bylo to nejtěžší, protože si ty postavy mohl jen představit podle popisu a obrázku.
,,Jak to myslíš předstírat?" ozval se Teseo a hodil portfólio na stůl vedle počítače. Pak si sedl vedle něj a sledoval, jak si na stůl připravuje věci pro nové skladby.
,,Tak jak jsem to řekl, nepotřebuju tě. Dělej si, co chceš, jen na mě teď nemluv." řekl Kim, aniž by se na Tesea podíval. Ten zlostně zkousl ret a napřímil se. Jeho ruka se vymrštila a popadla Kima za triko. Trhnutím ho k sobě přiblížil na dosah obličeje.
,,Nazval si mě egoistou, ale ty ses stal taky docela namyšlenym frajerem, nemyslíš?"
,,Ani ne, chceš mi vyhrožovat? Zase?" zahleděl se mu Kim do očí.
,,Podle toho, co si před chvílí řekl stačí, abych zašel za otcem, že s tím končím a škole uděláme oba pápá." zvedl se a druhým trhnutím Kima pustil. Kimův výraz, když pochopil, co chce Teseo udělat, se změnil. Do poslední chvíle doufal, že si to Teseo rozmyslel. Na Teseově tváři se vytvořil škodolibý úsměv.
,,Tedy jdu." rozešel se. Kim chvíli mlčky seděl, než se také zvedl. Dohnal Tesea na chodbě. Natáhl ruku a sevřel v rukách jeho mikinu a tím ho zastavil.
,,Ty... to neuděláš." vydechnul Kim a v prstech více sevřel Teseovo tričko.
,,Hm... myslíš?" s nevinným úsměvem se k němu Teseo prudce otočil a tím se mu vytrhl. Chytil jeho ruku a přitáhnul ho blíž k sobě. V dosud prázdné chodbě, kde byli jen oni dva se ozval vzlyk. Teseo se překvapeně zadíval na Kima. Hlavu měl skloněnou a po jeho tvářích stékaly slzy.
,,Nemůžu odsud odejít... Místo, abys to pochopil, mě jen brzdíš!" sesul se na kolena. ,,Pravda, někdo jako ty, ... Někdo, kdo nemá sen, ... žádný cíl, za který by bojoval to nemůže pochopit!" zakřičel s pohledem upřeným do země.
,,To není pravda." řekl tiše Teseo. Pak si klekl vedle něho a jeho ruku, co dosud držel si přiblížil k ústům. Jazykem olízl jeho ukazováček. Kim sebou překvapeně cuknul a zadíval se na něj uslzenýma očima. Teseo se usmál.
,,Kdo by to byl řekl, že klenot akademie Verga je takový uplakánek." vzal si jeho prst do úst a jemně ho cucal.
,,Přestaň s tím, není to vůbec vtipné." snažil se mu Kim vytrhnout, ale Teseo ho držel příliš pevně.
,,Ne, to není." zamumlal blonďatý kluk a až teprve potom, co měl v ústech postupně všechny prsty jeho pravé ruky, ho pustil. Dokázal to, co chtěl. Kim přestal brečet. Zvedl se a vracel se zpět do šestého studia. Kim stále klečel a nechápavě ho sledoval.
,,Dělej, máme jen tři měsíce, to není moc." zavolal na něj, až z místnosti Teseo. Kim si setřel slzy a po chvíli za ním šouravým krokem dorazil. Teseo seděl v jednom z křesel a něco psal. Kim tiše zavřel dveře a znovu si sedl k počítači.
,,Proč?" vyslovil jednoslovnou otázku a dál zíral do desky stolu.
,,Nemám tě rád a je mi taky jedno, co si o mě myslíš. Myslím ale, že bych měl provinilej pocit, takže už se neopovažuj říct, že mě nepotřebuješ, pokud mě nechceš nasrat. Další šanci už ti nedám." odvětil suše Teseo.
,,Děkuju." špitl Kim. Teseova cosi píšící ruka se na moment zarazila. Její majitel se pro sebe usmál.
,,Pitomče."
,,Napadlo mě tohle k druhé postavě, ale nejsem si jistý rychlostí." položil popsaný papír Kim před Tesea a sedl si na volnou židli vedle něj. Teseo chvíli zamyšleně hleděl do portfólia na charakteristiku postavy a pak se zadíval do not.
,,Myslím, že by byla dobrá rychlejší, ale udělal bych tam rázy." začal hrát na klávesy tak, jak říkal. ,,Tady by byl lepší půltón." když dohrál ukázal na zmíněné místo.
,,Teď když to říkáš... Opravím to." vzal Kim do ruky gumu a tužkou pak vymazanou notu opravil. A pak poupravil všechny části, které Teseo ve hře pozměnil.
,,Seš k mým změnám docela schovívavej." pozdvyhl Teseo obočí, za coč si vysloužil pohlavek portfóliem. Za poslední měsíc se ale začali respektovat natolik, že Kimův pohlavek byl ted jen takové decentní bouchnutí, které ani nemohlo bolet.
,,Protože jsem zoufalej! Tak málo času, a jako by moji hlavu náhle opustila inspirace..." zafňukal Kim a přitáhl si kolena k bradě.
,,Celej měsíc jsem promrhal ustavičným se snažením o dvě témata..." vzdychl a opřel se o kolena čelem.
,,Jo to ten stres a tlak... Na to anime už je natěšená spousta otaku." bavil se jeho stavem Teseo.
,,Nedělej mi to ještě těžší... Asi jsem selhal..." zamumlal Kim. Na Teseově tváři hrál škodolibý úsměv.
,,Ano ano, přichází stav deprese." mumlal.
,,A ještě k tomu mě tu podkopává jedno pako. To je v prdeli."
,,Jasně jasně... Hej, jaký pako?" Kim ho už ale neposlouchal, zvedl se a vzal do rukou list s novou skladbou.
,,Co chceš dělat?" nechápal Teseo. K jeho překvapení začal Kim stránku trhat. Šokovaně vyskočil a chytil ho za ruce.
,,Co to děláš, ty debile?! Vždyť byla dobrá!" vzal ho za ramena a začal jím třást. ,,Tak už se probrer! Sereš mě! Totálně mě sereš! Kde je ten namachrovanej génius?! Blbče! Pitomče!" třásl jím, když Kim znenadání vztáhl ruce a hrubě ho odstrčil.
,,Vůbec tomu nerozumíš, jak je to těžké! Co kdybys to zkusil složit sám?! Ty jsi zvyklý se stále producírovat před lidmi, ale já ne! Seš v pohodě, ne? Tak něco dělej a nekybicuj někoho, kdo se snaží, idiote!" mlčky zasedl zpět k počítači a dál Tesea ignoroval. Zelenooký blondýn si jen tiše povzdychnul, přešel k němu a zezadu ho objal.
,,Promiň." zašeptal mu do ucha. Tohle překvapivé gesto a slovo neměly ale žádnou odezvu. To Tesea nejen udivilo, ale také naštvalo. Už se hodněkrát takhle chytli, ale něžné objetí a jemná šeptající omlouva vždy zabraly. Rukama mu sjel přes hruď na břicho. Zajel rukama pod tričko a jemně ho hladil. Tentokrát se Kim několikrát při jeho dotecích zachvěl, ale stále nic neříkal, ani na Tesea nekřičel jako obvykle. Teseovi ruce putovaly výš a potom, co jeho prsty dráždivě obkroužily bradavky a jemně je stiskly, sjížděl rukama zpět dolů. Sledoval jeho výraz, jak k sobě tiskne rty a snaží se nevydat jediný vzrušený sten.
,,Jsi roztomilý, jak se snažíš. Poslyš nenahromadil se v tobě už ten stres trošku? Mám ti pomoci se toho zbavit?" šeptal mu dráždivě do ucha, které pak skouskl a následně olízl. Rozpásal mu pásek u riflí a rozepnul zip. Pravou rukou sjel za trenky.
,,Nedrž to v sobě." jazykem mu začal zkoumat ucho. Prsty druhé ruky, které mu přejížděly po rtech, hned po prvním neudrženém vzdechu, okamžitě využily příležitosti a začaly prozkoumávat Kimova ústa. Teseův jazyk se z ucha přesunul na krk. Špičkou mu přejel po šíjí, kde následně i jeho rty zanechávaly polibky.
,,Kdybych nevěděl, že mi pak namlátíš čímkoliv po ruce, mohl bych se zamilovat." zamumlal a začal na Kimově krku tvořit malé modřinky.
,,Už si dole tvrdý." foukl mu do ucha a vyndal prsty z jeho pusy.
,,Pi-pitomče, už s tím přestaň." vzdychl Kim. Teseo ho vzal za tvář a natočil k sobě.
,,Kdepak, právě jsem s tím začal." sundal mu brýle a odložil je vedle na stůl. Přitáhl si ho blíž a políbil ho. Byl tak prudký, že se Kim mohl pouze přidat. Po chvíli si začal hrát s jeho jazykem, zatímco se prsty volné ruky přehrabovaly v jeho vlasech. Pak sebou Kim náhle cuknul a odpojil se od polibku. Teseo se potměšile usmál.
,,Bez brýlí jsi tak krásný a sexy... A udělal ses tak rychle. Vážně roztomilý." zvedl druhou ruku a vše z ní slízl a spolykal.
,,Jsi..." snažil se Kim něco říci, zatímco si roztřesenýma rukama sám zapínal zip a pásek.
,,Hm, co jsem?" políbil ho Teseo na tvář. Na to, na tu svoji schytal bolestivou facku. Takovou, jakou od něj ještě nikdy nedostal.
,,Jsi vážně idiot!" selhal Kimovi hlas. Pak se prudce zvedl a než ho stihl Teseo zastavit, utekl z místnosti.
Protože venku pršelo, vběhl Kim do svého domu úplně promočený. Když zul boty a vešel do předsíně, narazil tam na svoji sestru.
,,Co se stalo, Kime? Jsi celý mokrý a máš zarudlý oči. Ty jsi brečel?" dojela k němu na svém invalidním vozíku a zvedla k němu ustarané oči. Její bratr měl tendenci plakat, když se mu něco nedařilo, nikdy ale potom nevypadal tak hrozně.
,,Neměj obavy, všechno je v pořádku, jen my ve škole nebylo dobře, dneska zůstanu doma." zamumlal a prošel kolem ní, směrem ke koupelně.
,,Jdu do sprchy a pak si lehnout. Nemusíš kvůli mně nic vařit." oznámil jí ještě a pak se v koupelně zabouchl. Po uklidňující teplé sprše se odebral nahoru do svého pokoje, kde se svalil na postel a hlavu si přikryl dekou. Cítil se trapně. A ještě víc proto, že tak hloupě utekl.
,,Proč jsem se jen zamiloval do takovýho debila? To já jsem idiot. Nemůžu se na něj teď ani podívat..." mumlal do deky a do očí se mu hrnuly další slzy. V kapse riflí, které ledabyle pohodil na zem, mu zadrnčel mobil. Poslepu se pro něj natáhl a pak zpod deky přečetl jedním okem zprávu od Tesea.
,,Blbče, neměl jsi mu dávat číslo." zamumlal si pro sebe plačtivě a znovu se ukryl pod deku. Mobil pak začal zvonit, ale Kim ho ignoroval. Ještě mu přišlo několik dalších zpráv a bolestně ignoroval několik dalších volání, než vzal znovu mobil do ruky a vypnul ho.
,,Pořád mám kam jít... Už tam nevkročím." zašeptal a s rozloučením na displeji mobilu ho odhodil na zem a pokoušel se na chvíli usnout.
I když Kim spal, neměl klid ani ve spánku. Zdálo se mu, jak leží na zádech ve své posteli a sleduje strop. Všiml si pohybu vedle se a na to se postel vedle jeho ruky prohnula. Otočil se na bok, obličejem ke zdi, aby osobu neviděl. Uvědomoval si, že sní a podobné sny táhnoucí se už skoro druhý týden ho vytáčely.
,,Jdi pryč." zašeptal. ,,Nesnáším tě." zabořil obličej do polštáře a zavřel oči. Zachvěl se, když na levé tváři ucítil letmý dotyk. Osoba ho něžně pohladila po tváři a pak se k němu sklonila a se stejnou něžností ho na tvář políbila. Cuknul sebou a otočil na něj hlavu.
,Proč děláš tyhle věci?" díval se na něj pronikavýma očima. Blonďáček sedící na posteli se pousmál a znovu se sklonil tentokrát k jeho rtům a jen lehce se jich svými dotkl. Konečky jeho vlasů šimraly Kima na tváři. Foukl mu do pootevřených úst. Jen v jeho snech byl tak jemný a něžný.
,,To protože tě-" Kim se najednou vzbudil. Ležel ve své posteli, deka se mu válela na zemi a po obličeji se mu procházelo kotě, které nedávno našel na ulici a vzal si ho domů. Vzal ho do rukou a s ním v náručí se přetočil na bok.
,,Už je to druhý týden, co jsem tam nebyl. Toť jsem asi skončil, co?" smutně se pousmál a pohladil koťátko po hlavičce. Zezdola se ozval hlas. Protože za ním jeho o rok mladší na nohy ochrnutá sestra nemohla nahoru, snažila se ho alespoň slovně přemlouvat.
,,Brácho? Jsi vzhůru? Pojď si vzít alespoň toust s nugetou, vždyť skoro nejíš!" zavolala pod schody.
,,Později, teď nemám hlad." zavolal nazpátek. Kotě se náhlým zvukem leklo a vyskočilo, přičemž škráblo Kima do tváře.
,,Au..."
,,Tím mě ale odbydeš vždycky. Pojď se najíst!" Kim vzdychl. Položil kotě vedle na postel a pak pomalým krokem sešel dolů. Okamžitě k němu přijela a zkoumavě si ho prohlédla.
,,Podívej se, jak vypadáš." zabručela. ,,Pojď do kuchyně." vjela do místnosti a z jedné snížené skříňky vzala náplast.
,,Sehni se." poručila. Kim se poslušně sklonil a nechal si zalepit hluboký škrábanec. Na stole si všiml toustů. Zakručelo mu v břiše. Uvědomil si, že má opravdu hlad.
,,Ren, nekoupila si i náhodou zákusky?" sednul si ke stolu a namazal si jeden toust tlustou vrstvou nugety. Ren si povzdechla.
,,Tak vidíš, že máš hlad. A zákusky jsem koupila. Tvoje oblíbené větrníky." usmála se a přejela k ledničce. Kim se zatím hladově pustil do toustu. Něco ho pak napadlo.
,,Chceš pomoct s úklidem?" zeptal se jí. Překvapeně se na něj otočila.
,,Nestává se často, že bys mi nabízel pomoct," pousmála se. ,,ale to je dobrý, přeci jenom nemám doma na práci moc věcí." chvíli na ni jen koukal, než nakonec pokrčil rameny.
,,Jak myslíš." olízl si Kim prst od nugety a hlavou mu opět prolétla vzpomínka na Tesea. Ren si hned povšimla změny jeho výrazu.
,,Hele, co se stalo ve škole? Už dva týdny se válíš doma a vůbec o ní nemluvíš." odvážila se Ren zeptat, když mu podala mu talířek se zákuskem.
,,Jen jsem potřeboval pauzu, bylo toho moc." zalhal Kim.
,,Ale říkal si něco o debutu a vyloučení ze školy. Ty už se tam neplánuješ vrátit, že?" posmutněla. ,,Byl to tvůj sen, ne? Tvořit hudbu. Je to kvůli tomu klukovi? Zamiloval se do něj?" na ta slova zvedl Kim prudce hlavu a zadíval se na ní.
,,Co- Blbko, i když mou orientaci znáš, jak to můžeš takhle říct?" aniž by si to uvědomoval zvýšil hlas. Zvláštně se zatvářila.
,,Takže mám pravdu? Co udělal? Ublížil ti? Odmítnul tě?" přejela k němu a upřeně mu zírala do očí. Naštvaně se zvednul a talíř se sladkostí od sebe odsunul.
,,Neudělal mi nic a už se neptej!" odsekl a aniž by si jí víc všímal odešel z kuchyně. Vyšel po schodech až do svého pokoje, kde se hlučně zabouchl.
,,Co to bylo za rozhovor?" usyknul a svalil se zpátky na postel. Ze stolu vzal jeden potištění list a začal očima přelétávat text. Pak vzal propisku a na desce stolu do něj začal vpisovat hůlkovým písmem. Pak vzal druhý list a vyplnil i ten. Rychle pak oba zkontroloval.
,,Žádost o ukončení studia a žádost o přestoupení. To první tam musim, co nejdřív odnést." řekl si nahlas. Pak papíry upustil a nechal spadnout na zem. Čelem se opřel o stůl.
,,Ale... vážně ho nechci vidět..." koutkem oka se podíval na čas a nakonec se neochotně zvednul. Ze země sebral žádost o ukončení a vyšel z pokoje. Potom, co na sebe u dveří hodil mikinu se u něj objevila Ren.
,,Kam jdeš?" zeptala se, zatímco si malým hřebínkem rozčesávala hnědé vlásky.
,,Jen něco odnést do školy." odbyl ji a otevřel dveře. Ren se už dál nevyptávala. Jen se smutně dívala, jak se za Kimem zavřely dveře.
Nebyl vůbec pyšný na to, co dělal. Udělat to ale musel. Rychle procházel školní chodbou, aby nepotkal někoho, koho by potkat nechtěl nebo dokonce někoho, koho už v životě nechtěl nikdy vidět. Jeho směr byl jasný: ředitelna. Vejde dovnitř a položí tam papír. To je vše. Co nejrychleji se odtud vytratí. Nepřál si, aby mu to někdo rozmlouval. Zahleděl se do papírů. Poslední co pak viděl byla tmavá mikina. Tupý náraz ho shodil na zem a papír mu vyrazil z ruky. Ten se zvolna snesl na zem a osoba, do které narazil, bílý list zvedla ze země. Před tvář mu spalo pár pramenů světlých vlasů. Zvedl oči a na kratičký moment se setkal s Teseovým zeleným pohledem.
"Kí, dlouho jsme se..." jeho oči začaly rychle přelétávat text. "neviděli..." tiše dokončil větu. Na tváři se mu objevil zlostný výraz. Než mu v tom Kim stihl zabránit, žádost přes půlku roztrhl. Pak už se jen zoufale díval, jak se z žádosti stávají jen malé kousky papíru padající k zemi. Když měl ruce prázdné, popadl Kima za triko a vtáhl do dveří za sebou - do skladu.
"Ty debile! Já tě tu dva týdny kreju jak vůl a ty si přilezeš s tímhle?! To ti nedovolím! Fakt že ne!" křikl zlobně, rozsvítil, zavřel a klíč, který vzal zvenku, použil zevnitř.
"Te-" začal Kim. Neměl ale šanci na nic. Ani na vyslovení jeho jména.
"Jen jsem ti udělal dobře rukou! Co by sakra udělal, kdybych tě tu ted znásilnil? Ale já to vážně udělám, chci tě strašně moc pomilovat!"jeho hlas byl naléhavý, ale tichý. Kim už se neodvážil znovu začít větu a tak se jen mlčky krčil na zemi. Nemohl nic dělat. Teseo byl rozhodně silnější. Blonďáčkovi zaškubalo ve tváři.
"Slyšíš co říkám?! Chci tě pomilovat! Chápeš? Ošukat, ohnout, protáhnout nebo ty slova neznáš? Chceš to snad v angličtině?" přirazil ho ke stěně.
"I want fuck you!" chytil ho za tváře a jedním trhnutím si ho přitáhl k té svojí. Na Kimově tváři byl výraz, který nedokázal rozluštit. Štvalo ho to. Jak mu to měl říct? Nebyl jeho styl říkat věci rovnou tím hezkým způsobem a ani jeho hrdost nesouhlasila. Ale Kima chtěl líbat. A chtěl taky, aby on mu to oplácel. Jenže ten mlčel a očividně ho nenáviděl a viděl mu na očích, že chce odtud utéct co nejrychleji a co nejdál.
"Mluv se mnou... Notak..." hlesl jen a díval se mu zpříma do očí. Kim na něj ale hleděl stále stejně.
"Prosím..." pohladil ho po tvářích a pak se mu rty sehnul ke krku. "Já tě miluju..." šeptal mu do ucha. "Moc jsi mi tu chyběl..."
"Miluješ?" ozvala se tichá odpověď. "Chyběl? A kolikrát jsi mě přišel navštívit?" chvíli bylo ticho.
"Já chodil... spal jsi... A pak mi tvá sestra začala říkat, že nejsi doma..." mumlal Teseo. Prsty mu vjel do vlasů a na krk mu dal letmou pusu.
"Nenávidíš mě? Nechci, abys odešel... Odpusť mi..." pevně ho objal. Kimovi ruce se zvedly a též objaly Teseovo tělo. Tmavovlasý chlapec cítil, jak se ten druhý zachvěl.
"A když ti dám šanci... Co pro ten vztah uděláš?" řekl. Teseova odpověď byla rychlá a zněla pevně.
"Změním se... Tolik, aby jsi už ode mě nechtěl utéct." zamumlal a pak objetí trochu uvolnil, aby se mohl nahnout ke Kimovým rtům. Něžně se o ně svými otřel. Byl to ale Kim, co jejich rty spojil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ryunka Ryunka | E-mail | Web | 15. srpna 2014 v 18:02 | Reagovat

Někdy prostě člověk neví, jestli toho druhého pomilovat nebo přizabít :) Sice rozdílné povahy, ale oba tvrdohlaví jako mezci :D Tak, že jsem se bála, že k tomu vyznání nakonec nedospějí... No naštěstí se tak nestalo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama