I přes Leonovu příšernou osobnost (všechny mé špatné stránky, co bysme chtěli), spřátelujeme.
Naše vlkodlačí duše touží po nových druzích

Členství do mé nepokrevní smečky uzavřete ZDE.






NEW TNT: Neodpustitelné hříchy 15 - 1. část / 2. část

Mrkneme se, co je nového...

↑↑↑

... S tím, že nikdo neztrácí čas s komentáři jsem dávno smířená. Nežádám o ně, stačí mi hodnocení dole, které mi napoví, kolik lidí povídku či její kapitolu skutečně četlo. Ukažte mi, pro kolik lidí můžu mít důvod psát.

Ale komentáře ode mě si taky musíte nějak zasloužit,... že... :D







TH VI.

30. března 2014 v 1:12 |  Three Hearts


Zacinkal zvoneček sedmi dním,
končí po bodech a kreditech sháňka.
Právě započala magická válka,
ubohá Evenina duše nad ní dlí.
Hrabě vypustí své zámecké psy,
na svého koně v kápi nasedá.
Sledovat ty smutné zápasy,
své dítě a svou lásku Eve si hlídá.



Seděl na okenní římse a hleděl do noci. Kvůli obřímu mraku nad městem nebyly vidět žádné hvězdy ani měsíc. Celtura byla v noci černá a děsivá. Poslouchal, jak dívka spící na zemi tiše oddychuje.
,,Luri..." zašeptal a ruce sevřel v pěst, jak v sobě dusil ten šílený vztek. To, že do toho byl zatáhnut on byl ještě schopný unést, ale proklínal to, co do toho dostalo i jedinou osobu, na které mu záleželo. Za hodinu bude konec. Konec sedmi dním, kdy mohli spolupracovat. Tiše seskočil ven z vysokého okna na dlážděnou ulici a tiše odcházel. Nedokázal se s ní rozloučit.
,,Arato? Tohle je... prozatím sbohem viď?" uslyšel za sebou šepot. Zastavil se, ale neotočil. Nemohl.
,,Přísahám, že se spolu vrátíme domů, až tohle skončí." řekl tiše. Jeho ústa se zkroutila do zoufalého a smutného úsměvu. Sám doopravdy nevěřil, že se vrátí živý. Věřil dokud neprožil sedm loveckých dní v Celtuře.
,,Ano, vrátíme." řekla nahlas. Její jasný a rozhodný hlas ho drtil. Znovu se rozešel.
,,Měj se, Arato." usmála se Luri a vrátila se zpět do chladného domu. Její prsten Chiméry se zlatavě zatřpytil, když na něj dopadla jedna smutná slzička.

Arato odpočítával poslední vteřiny, než se zastavil.
,,Zdá se, že přemýšlíme stejně." usmál se a pohledem zavítal k jedné budově. ,,White Ravene." vyslovil jeho přezdívku a postava schovaná rouškou černočerného stínu mraku seskočila dolů, pomalu jakoby nadnášená vzduchem. Když přišla blíž, rozeznal Arato dvě sněhově bílá křídla.
,,Nijak mě netěší zabíjet o půlnoci, za krásného úplňku, k tomu člověka, ale... na tomhle místě se lidé hodně změní." pousmála se osoba a její oči se stříbrně zablyštily.
,,Jakou si dostal hodnost? Jaké je tvé jméno?" zeptal se Arato. Za sebou začal zhmotňovat démonní portál.
,,Hodnosti a jména nejsou důležitá. Důležité je, že dva černí ve hře zůstat nemůžou." odpověděla zachmuřeně osoba. ,,Radši to uspěchám a zemřu tvou rukou, než se opozdím a vydám se napospas... hrůze." otřásl se. Arato věděl, koho, ne,... co má na mysli. Místní obludy s červenými pláštěmi a kápěmi, které zakrývají průhledný a bledý přízrak beze jména. Několikrát je potkal, když pro hráče byly ještě neškodní, ale teď započala nová hra a Backhankovi příšery byly vypuštěny. Z temného portálového kruhu vyšlo několik šedých obrovských psů svázaných řetězy a se sešitými tlamami. Na tváři Bílého havrana se nyní míchal výraz překvapený a vyděšený. Přesto rozepjal svá křídla a pozdvihl své dva dlouhé zahnuté meče. Arato se ušklíbnul.
,,Půjčil jsem si pejsky pana hraběte. Asi mi později moc nepoděkuje." řekl a dal jim pokyn k útoku. Brzy se do mrtvé noci začaly ozývat zvuky bitvy, která byla ukončena děsivým rekem.

Fialové rty se ušklíbaly a zlotřilé oči dychtivě sledovaly boj. Pozorovala, jak vítěz utíká pryč a posléze začala tiše prozpěvovat.


,,Jen jedna barva temna zůstane,
Bezejmenní ji vždy rozhodnou.
Komu šťastný los padne,
na slabšího kosu přízrak pozvedne.
Protože dáno navždycky bylo,
že remízou to bude ukončováno."


Přestala se usmívat, když ve městě znovu zavládlo ticho. Na okraji jedné budovy houpala nohama a znuděně pozorovala bezejmenný přízrak, jak odklízí mrtvolu poraženého. Prohlížela si krásnou tvář mrtvého chlapce. Už nebyla plná strachu. Byla poklidná a pokrytá krví. Eve na chvíli pocítila lítost. Když jí přízrak i s mrtvým zmizel s dohledu, seskočila dolů a ze země sebrala bělostné pírko odtržené, jako všechny ostatní z havranových křídel, lačnými tesáky těch monster.
,,Tak skončil Bílý havran." pronesla tiše a zpěvavě a tanečním krokem odchá
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama