I přes Leonovu příšernou osobnost (všechny mé špatné stránky, co bysme chtěli), spřátelujeme.
Naše vlkodlačí duše touží po nových druzích

Členství do mé nepokrevní smečky uzavřete ZDE.






NEW TNT: Neodpustitelné hříchy 15 - 1. část / 2. část

Mrkneme se, co je nového...

↑↑↑

... S tím, že nikdo neztrácí čas s komentáři jsem dávno smířená. Nežádám o ně, stačí mi hodnocení dole, které mi napoví, kolik lidí povídku či její kapitolu skutečně četlo. Ukažte mi, pro kolik lidí můžu mít důvod psát.

Ale komentáře ode mě si taky musíte nějak zasloužit,... že... :D







TNT 27

29. března 2014 v 23:37 |  TNT

Moje nálada klesla na bod mrazu. Tohle je věc, kterou na něm absolutně nesnáším... Abych nemusela jako vždycky trčet v prázdném bytě, sešla jsem o dvě patra níže, obtěžovat svého zpívajícího souseda. Slušně jsem zaklepala a pak dovniř vpadla jak otravná vosa. Sedla jsem si gauč a pak teprve si všimla, že ten chlapec před chvíli vylezl ze sprchy. Jeho tělo bylo ještě mokré a kolem pasu měl zelený ručník. Fakt musí milovat zelenou. Ale musím uznat, že zrovna jeho si s jinou barvou vlasů neumím dost dobře představit. Zamlaskala jsem a upřeně ho pozorovala a prohlížela, když si šel sednout ke mně. Ve tváři měl pobavený výraz.
"Páčim sa?" zeptal se a pohodlně se opřel. Pohledem jsem sjela jeho ruce a bříško. Na tyhle oblati těla jsem ujetá.
"Vela." přisunula jsem se k němu blíž a dlaní mu přejela po tom bříšku. ,,Hlavně... tohle." sklonila jsem se a dala mu na něj pusu. Začal se smát.
"No teda, tohle dělá slušně vychovaná holčička?" uculila jsem se a obkročmo si na něj sedla. Přiblížila jsem se k jeho tváři.
"Trochu vím... jak svádět kluky. Taťka mi dal pár rad." přiblížila jsem se ještě blíž a začala se mu dívat na rty. Bylo vidět, že ho to pokouší, ale nakonec se ovládl.
"Měla by jsi ze mě slézt." řekl opatrným hlasem.
"Proč?" svůdně jsem se usmála a odhrnula si vlasy tak, aby mi byl trochu vidět krk. Což nebyl takový problém. Vlasy mám blonďaté po tátovi (dokud jsem neviděla fotku, kde mu bylo šest, nevěřila jsem) a tu úchylku na melíry taky. Stejně jako on jsem to měla nepravidelně žíhaný černými proužky. A taky byly jen o málo delší než jeho. Sahaly sotva k ramenům. Vzal pramínek mých vlasů mezi prsty a zamyšleně ho promnul.
"Protože by mě tvůj tatík zabil." odpověděl. Cítila jsem v tom vyhýbavost. Tohle není ten důvod.
"Notak, myslíš, že by mě tatínek učil jak oblbnout kluka, kdyby mě pak od nich chtěl odhánět?" prstem jsem mu přejela po krku. "Nelži. Vybal to. Proč mě odmítáš?"
"Kath, já... prostě nemůžu. Jsi krásná a přitažlivá, ale..." můj prst se zastavil.
"Ale?" zopakovala jsem. Neodpověděl. Jen začal vstávat a tím mě donutil se taky zvednout.
"Zkouknem nějakej film, co ty na to? Mám novej horor. A ten si určitě ještě neviděla." mrknul na mě. Povzdychla jsem si. Zase od toho utekl... Pak jsem to ale nechala být.
"Why not?" usmála jsem se a začala rozkládat gauč. Sama na televizi nekoukám, ale s ním čekuju filmy stále, a tak házení deky přes gauč a shánění polštářů a deky přes nás už byl můj atomatickej job. Uvelebila jsem se a čekala na něj. Vrátil se už oblečený. Pak to zapnul a šel ke mně. No ke mně... lehl si tak daleko jak to jen šlo. Tak chladný a odměřený... Sekla jsem po něm nespokojeným pohledem a pak odvrátila zrak k plazmovce. Nechápu... co má za problém?! Pokud vím, tak nikoho jinýho nemá a jsem si témeř jistá, že žádný zajímavější objekt než jsem já vyhlídlý taky ne.. Tak proč? Sakra... to mě štve.... deprimuje... rozčiluje...

Pootevřela jsem oči a zamžourala do polotmy. Uh... já usnula...? Mátožně jsem se posadila a rozespale se rozhlédla. Kde jsi, Danieli...? Tady není... Asi šel spát k sobě, když jsem tu usla... Docela začínám přemýšlet nad tím, zda je mu moje přítomnost skutečně tam nepříjemná. Promnula jsem si oči a pak se "jemně" propleskla a vybatolila se z gauče. Tiše jsem přešla k jeho pokoji a otevřela co nejtiššeji to šlo. Nebo aspoň jak to šlo nejtišejc pro moje uši. Vešla jsem do tmy. Chvíli jsem se musela rozkoukávat, protože měl jako já tmavé závěsy, přes které absolutně žádné světlo neprošlo. Stále trochu slepá jsem nahmatala postel a přesunula se na ni. Brzy už jsem viděla dost dobře. Tolik, abych viděla jeho spící tvář. Prsty jsem se dotkla jeho krásné a prostě dokonalé tváře. Vyjekla jsme překvapením, když se jeho ruka máhle vymrštila a pevně mi stiskla zápěstí. Otevřel oči a podmračeně se na mě podíval. Asi ho uklidnilo, že jsem to jen já, protože jeho výraz okamžitě změkl.
"Promiň. Mám lehký spánek." pustil mou ruku.
"To vidím, vyděsilo mě to." poznamenala jsem.
"Však ty mě taky. Takhle se ke mně plížit..." protřel si oči a pak je zavřel.
"Ty se chystáš zase spát...?" připitoměle jsem se zeptala. Položil mi ruku na hlavu - a pak mi začal cuchat vlasy ještě víc než musely potom ležení být.
"A co bys takhle v noci chtěla? Se mnou? S někým, kdo to nechce?" přehodil přes sebe peřinu. Zacukalo mi ve tváři. Shrnula jsem ji z tváře a pak si mu sedla na břicho.
"Proč mě nechceš? S čím je problém? To už někoho máš? Nebo se ti někdo líbí?" mračila jsem se.
"Nemám a nemám ani někoho, kdo by se mi líbil." upřeně na mě hleděl. "A prostě nechci." zasyčela jsem. Stále to nechápu... Každý mě chce...
"Ale... proč?" nahnula jsem se k jeho tváři až se moje rty skoro dotýkaly těch jeho. Uhnul rychle, skoro jako by s odporem.
"Danieli..." proč mlčíš? Proč mi uhýbáš? "Řekni mi jeden jediný rozumný důvod... A já už tohle téma navždycky pohřbím..." zdálo se, že zaváhal. A taky, že volí slova. Tou zvědavostí jsem dočista ztichla a čekala, co z něj vyleze, protože já tohohle kluka prostě chci. Je mi jedno, jestli jsem vlezlá.
"Protože... tě znám... Dosud si šla po každým, kdo se naskytl a splňoval tvoje požadavky. Myslíš, že jsem si nevšiml kolika chlapům, jsi se už pochlubila svým bytem? A kolik jich od tebe odjelo až pozdě ráno? Nechci být s někým, kdo mě podvede s kýmkoliv, kdykoliv a kdekoliv, rozejde se se mnou až omrzím. Nebudu jediný, koho bude mít. I kdybych se zbláznil a přetrhl a snesl ti modrý z nebe, jen abych tě u sebe udržel. Jen bych tě víc rozmazlil, udělal to, co dělá každý. Takovouhle chybu, která všechno akorát víc zkazí..." posadil se. Jeho výraz se změnil. Už nebyl tak milý... Zdálo se, že teď, když se rozmluvil, už se vůbec nechystal přestat. Naopak to chtěl dokončit.
"Nejsi můj typ a taky nemám rád namyšlený holky. A ani holky, které jsou první, co svádí..." odmlčel se. Myslím, že už ani dál mluvit nemusel. Stačilo mi to.
"Přestaň..." zamumlala jsem. Ale on nekončil.
"Svádíš každého, kdo se ti líbí?"
"Dane,... prosím..."
"City tě nezajímají. Nikdy jsem z tvých úst neslyšel slova mít rád a milovat. A víš, jak se říká ženám, které jsou takovéhle?"
"Dane!" křikla jsem. Dlaní mi zakryl pusu a nadechl se k dalším slovům. Nakonec ale nic neřekl a dlan odtáhl. Jeho další slova byla tichá.
"Takové jako jsem popsal tebe? Víš to." vytryskly mi slzy. Danieli... Čelem jsem se mu opřela o hrud.

"Chápu, omlouvám se..." bylo jasné, že jsem prohrála. Na plné čáře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama