I přes Leonovu příšernou osobnost (všechny mé špatné stránky, co bysme chtěli), spřátelujeme.
Naše vlkodlačí duše touží po nových druzích

Členství do mé nepokrevní smečky uzavřete ZDE.






NEW TNT: Neodpustitelné hříchy 15 - 1. část / 2. část

Mrkneme se, co je nového...

↑↑↑

... S tím, že nikdo neztrácí čas s komentáři jsem dávno smířená. Nežádám o ně, stačí mi hodnocení dole, které mi napoví, kolik lidí povídku či její kapitolu skutečně četlo. Ukažte mi, pro kolik lidí můžu mít důvod psát.

Ale komentáře ode mě si taky musíte nějak zasloužit,... že... :D







TNT 32

29. března 2014 v 23:40 |  TNT

Když velká porada skončila, pronásledovala jsem Dana až do jeho pokoje.
"Danieli, já to nechápu." řekla jsem víc zoufale než jsem chtěla, ale zastavilo ho to před zavření mi dveří před nosem. To byl účel.
"Měla jsi říct Alimu čemu nerozumíš, vysvětlil by ti to." řekl a chtěl zavřít. Moje noha byla rychlejší.
"Nechci se ptát někoho, kdo mě očividně nesnáší. Pak jsem se zarazila a podívala se mu do očí.
"Ty... mě vlastně taky nesnášíš, že jo..." polkla jsem. "Promiň..." uvolnila jsem dveře a spěšně se obrátila k odchodu. Jsem prostě blbá... Ucítila jsem stisk na zápěstí a pak se moje tělo zhouplo dozadu a ocitlo se v cizím pokoji. Osoba zavřela dveře a přirazila mě k nim.
"Dane, to bolelo..." zamumlala jsem a pak se střetla s jeho pohledem. Uvolnil sevření a pak mě objal. Stejně jako předtím... Nechápu... Objímá mě jak poklad, ale tváří se na mě tak... Nevím, jak to popsat.
"Myslíš, že osoby, co tě nemají rády by se sem sjeli z různých dálek, aby tě mohli chránit? A já tě chránil ještě předtím... vždycky, když byl Richie pryč. A dovolil jsem si být tak krutý,... aby mezi námi zůstala pořád ta stejná propast důležité osoby a pouhého pěšáka." mluvil svým obvyklým tichým melodickým hlasem. Zavřela jsem oči a taky ho objala.
"Omluv se mi a zaplň tu propast." zamumlala jsem mu do ramene. Cítila jsem jak jeho stisk povolil a jak se pozvolna odtahuje. Znovu jsme se střetly očima.
"Promiň, Kath..." pohladil mě po tváři. "Mrzí mě to, ale to nemůžu."
"Proč...?" natočila jsem si na prst pramínek jeho vlasů a jemně za něj zatahala.
"Protože rozdíl mezi královnou a pěšcem je zřejmý." odpověděl.
"Jestli já jsem královna, tak mě musíš poslouchat." opáčila jsem a znova zatahala. Tiše se zasmál.
"Chytrá odpověď, ale není to od tebe moc fér. Co mi zaručí, že moje královna bude jen moje?"
"Když se pěšák stane králem." přejela jsem mu dvěma prsty po rtech.
"Pěšák se ale nemůže stát králem." slabě se usmál.
"Kdo to tvrdí? Tohle není žádná šachová partie. Navíc... ke hře potřebuješ krále. Královna přece není nejdůležitější." namítla jsem s potutelným úsměvem a svými rty se jako tehdy přiblížila k jeho.
"To možná, ale je nejsilnější." zašeptal. Pak se očekávaně odtáhl. "Přestaň Kath." prsty mi prohrábl vlasy. Povzdychla jsem si.
"Proč? Já se za to, co jsi řekl nezlobím. Byla to pravda... Ale já se pokusím se změnit." vzdala jsem pokusy o jeho políbení a znovu ho objala. Čekala jsem odpověď, ale žádná mi nepřišla. Chápu.
"Rozumím..." odtáhla jsem se. ,,Promiň, jestli to bylo až tak nepříjemné." pak jsem se na něj s drobným úsměvem otočila. "Už se vzdávám..." ale stejně tě miluju...

Zašla jsem k sobě do pokoje a zamkla. Sedla jsem si na postel a přemýšlela. Prsty jsem se dotkla svého levého oka. Tolik se toho stalo... Tahle věc... Možnost vidět aury lidí. Miami... Tihle lidé... Přezdívky... Ty věci, které mám s těmi lidmi najít... A Daniel... Zády jsem padla na postel. Hm... nějak se mi to komplikuje...


Zadívala jsem se na mnohokrát překládaný papír, na kterém byly nakresleny a pojmenovány ty věci, co mám najít.


Mořský koník, který značí vodu ve všech podobách...
Fénix, který symbolizuje obě stránky ohně...
Duha, znakem pro počasí a roční období...
Planeta, značka pro Zemi...
Meteora, symbol pro vesmír...
Rubín, symbolem života na planetě...


Ali říkal, že jsou nebezpečné a jen kvůli jedné zemřelo hodně lidí, a tak je chce najít a zničit. Ale... to jsou kraviny... Magický předměty... No, ale když existujou lidi s nadpřirozenými silami... Ale tak stejně... Takový věci se asi nedaj jen tak zničit... Něco mi tají. Dneska večer odjíždí, tak už to asi nezjistím. Postavila jsem se. Potřebuju sprchu. Studenou sprchu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama