I přes Leonovu příšernou osobnost (všechny mé špatné stránky, co bysme chtěli), spřátelujeme.
Naše vlkodlačí duše touží po nových druzích

Členství do mé nepokrevní smečky uzavřete ZDE.






NEW TNT: Neodpustitelné hříchy 15 - 1. část / 2. část

Mrkneme se, co je nového...

↑↑↑

... S tím, že nikdo neztrácí čas s komentáři jsem dávno smířená. Nežádám o ně, stačí mi hodnocení dole, které mi napoví, kolik lidí povídku či její kapitolu skutečně četlo. Ukažte mi, pro kolik lidí můžu mít důvod psát.

Ale komentáře ode mě si taky musíte nějak zasloužit,... že... :D







TNT 33

29. března 2014 v 23:40 |  TNT

"Kathie, koupila sis nádherný plavky!" řekla vesele Hea. Lišácky se usmívala. Vždyt mi je taky pomáhala vybírat ona. Společně jsme se už vracely domů, s hromadou tašek. Potěžkala je v rukou a zasmála se. "Měly jsme si s sebou vzít někoho na nosení tašek. Ale... Jamie... moc roztomilej. Nathan... moc strašidelnej... Tess... no Tess je prostě zlatíčko moje, tomu bych to neudělala. Eren... moc chladnej. Obět bych si udělala možná tak s Andreho, ale toho chudáka donutil někam jít Dan..." povzdychla si. ,,Jo, až hledači něco najdou, přídeme na řadu my... A tvoje velení..." nad těmi slovy jsem si odfrkla.
"Dan by byl mnohem lepší vůdce než já. Ve všech směrech je lepší..." a není zkažený... Jako já... Dloubála do mě loktem.
"Notak, mysli pozitivně. A navíc mysli na svou maminku." zvesela se usmívala. Povzdychla jsem si. Proč myslet na ni? To kvůli ní jsem v tomhle namočená... To proto moje oči vypadaj jako bych vzešla z pekla. Proto...
,,Tak mám myslel pozitivně nebo na svou matku? Jelikož je moje matka mrtvá o pár minut déle, než já žiju, obojí naráz moc nejde..." opáčila jsem s přiblblým úsměvem. Ne, pozitivně fakt ne...

Když jsme došly domů, bylo tu nezvykle moc lidí. Vlastně, po tom čtvrt roku tady, když jsem je všechny potkala - bez Daniela - je to poprvé, co je vidím všechny po hromadě. Daniel ke mně otočil tu svojí zelenkavou hlavinku a pousmál se. Oplatila jsem mu to vřelým úsměvem. My dva se prostě vždycky ponafeme kvůli kravině, ale trvá to tak asi týden, kdy bud on nebo já zatím druhým přídeme s krabicí šachů a kafe a znovu se začneme kamarádit. S něčím ke mně natáhl dlan. Došla jsem k němu a převzala do. Byla to zlatá ozdoba na krk s rubínem uprostřed.
,,Rubín." zamumlala jsem. Hned mi to docvaklo. To je na mě dost netypická skutečnost. Kývnul hlavou.
"Patřilo to tvé matce, dneska to dorazilo z jiné části Miami. Odesílatele ale neznáme." řekl a pak mi to z ruky vzal.
"Společně s Planetou a Kapkou máme tři. Další tři chybí." ozval se Tessův pronikavý hlas.
"A kdo ví, kde jsou..." zamumlal vedle něj Jamie. Tiše jsem si povzdechla. Před měsícem jsem přijel tatka. Byl... čekala jsem, že bude hodně naštvaný, ale vzal to nečekaně dobře. Aspon se tak teda choval a tvářil. Přivezl s sebou získanou Planetu a velice brzy zase odjel. Vážně nečekané... já Minulý týden jsem společně s Heather získala Kapku. Hned jsem si pak připadala konečně trochu užitečná, protože poslední čtvrt rok byla má přítomnost víceméně úplně zbytečná.

Zmučeně jsem se protáhla a hned na to musela uhýbat dalšímu výpadu. Odrazila jsem se a uskočila do bezpečné vzdálenosti. Zrovna jsem s Tessem trénovala boj. S nim to bylo nejlepší, protože jeho schopnosti byly hodně podobné těm mým. A taky mnohonásobně lepší než moje. Když Tatka přijel, něco málo mi oni řekl. Byla jsem dost překvapená, když mi řekl, že co se týče síly je právě sladký Tess - Kissy nejsilnější z nás, z mladé generace. Ještě víc jsem zírala, když mi oznámil, že se o to první místo předhání s Jamiem - Bunny Girl. Eren - Claus s Nathem - Fleury jsou nejlepší střelci at už se jim do rukou dostane jakákoliv zbraň a podle jeho žebříčku zabírali součastně třetí místo. Čtvrté patřilo Andrewovi - Abide, ačkoliv sama nevím jak bojuje. Pak byla Heather - Pink Juice, jak by hráči Pc her řekli, byla healovač. Dokázala léčit rány takovým zázračným způsobem až to působilo naprosto nadpozemsky. I když byla číslo pět, pro ránu nechodila daleko a při rutinných rvačkách s Tessem budila totální respekt snad ve všech. Šestku tatík přidělil Danielovi. Daniel nikdy nebojoval a ted už vím proč. Jeho síla spočívala v inteligenci. Byl to mozek skupiny. Na sebe jsem se neptala. Zaprvé bych nejspíš byla hezká sedma a zadruhé jsem vůdce. Nepotřebuju číselné hodnocení sil pro sebe.
"Nedáváš pozor!" jeho dlaň se dotkla mého břicha. Nepotřeboval žádný úder, aby mi způsobil ránu a bolest. Využíval rychlost a svou sílu, kterou já stejně jako matka používala zvenčí. To znamená nadlidská síla. On tu energii využíval zevnitř. Energii si nasměroval do dlaně, a když se naskytla příležitost kontaktu s tělem protivníka, tak ji vystřelil a způsobil dlouhodobé vnitřní poškození. V těle mi škublo tou nepříjemnou pichlavou bolesti. Chtěla jsem nasadit proti útok, ale byla jsem pomalá a stejný útok přišel do brady.
"Au! Šetři mě trochu!" uskočila jsem pryč a dřepla si na zem.
"To je nudný..." ozval se seshora jeho provokační hlas. Zaškubalo mu vě tváři.
"Nakopu ti prdel..." po těch slovech se na mě zakřenil.
"Tak na co na tý zemi ještě čekáš? Až ti napíšu souhlas?"


,,Jau! Tss..." syčela jsem, když mi Hea léčila rány.
"Nemáš ho provokovat. Víš jakej je." řekla. Zašklíbila jsem se.
"Právě protože to vím, tak musím." plácla mě přes bolavý rameno, že jsem zaskučula.

"A že ti tohle za to stojí." zavrtěla hlavou a znovu mě praštila po ruce. Po mém vyjeknutí se nevinně usmála.
"Vždyt mě se jen líbí tvá tvář, když trpíš..." zmínila jsem vůbec, že všechny osoby v tomhle domě mají nějakou praštěnou úchylku...?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama