I přes Leonovu příšernou osobnost (všechny mé špatné stránky, co bysme chtěli), spřátelujeme.
Naše vlkodlačí duše touží po nových druzích

Členství do mé nepokrevní smečky uzavřete ZDE.






NEW TNT: Neodpustitelné hříchy 15 - 1. část / 2. část

Mrkneme se, co je nového...

↑↑↑

... S tím, že nikdo neztrácí čas s komentáři jsem dávno smířená. Nežádám o ně, stačí mi hodnocení dole, které mi napoví, kolik lidí povídku či její kapitolu skutečně četlo. Ukažte mi, pro kolik lidí můžu mít důvod psát.

Ale komentáře ode mě si taky musíte nějak zasloužit,... že... :D







TNT 5

29. března 2014 v 22:22 |  TNT


Na mobil mi přicházelo spoustu zpráv, které jsem ale všechny ignorovala, stejně jako zprávy v hlasovce a zmeškané hovory. Samozřejmě, že všechny byly od členů mojí bývalé party. Ale jestli si mě teď chtějí udobřit, měli si vůbec rozmyslet, jestli mě chcou nasrat. Však dobře vědí, že já se naštvu snadno, a že to není pak extra sranda. Chtěla jsem mobil vypnout, ale potřebovala jsem tu mapku. Jinak ho nenajdu. Prošla jsem troskami jakéhosi skladiště a dorazila na skládku šrotu. Skvělý... co by sakra Richie dělal tady? Uslyšela jsem výstřel a reflexně popadla kus plechu a nastavila ho proti kulce. Očima jsem hledala sebemenší pohyb.
"Tyjo, už je to doba, co jsem viděla ten tvůj ksicht." ozvalo se odněkud za mnou. Otočila jsem se, právě ve chvíli, abych stihla zablokovat další střelu.
,,Šikovná." řekl osoba a hbitě slezla po hromadě šrotu na zem. V ruce si pohrávala s pistolí. Znechuceně jsem si odplivla.
,,Ještěr vylezl z díry, jak vidím. A naučil se s bouchačkou. Bylo načase." utrousila jsem. Nespokojeně se zašklebila.
,,Za to já vidím, že máš dar vlízt do každý pasti, co ti kdo nastrčí před voči. No, občas se hodí mít za nepřítele debila, jako jsi ty, Sylvinko." uchychtla se. Začala jsem se mračit.
,,Vzhledem k tomu, že tu vidím jen jednu typku s pistolí, nevidím v tom žádnou past." dala jsem si jednu ruku v bok, ale v druhé jsem svírala ten svůj super štít. ,,Ale já vím, že jsi srab, Liso. Tak už sem ty svoje malý ještěrky vypusť." provokovala jsem ji. Vím, že ona nikdy nedělá sama. Rionovi stačí pár lidí, Netter dělá sám, ale Rona, aby byla zrovna přede mnou takhle sebejistá, k tomu potřebuje kolem sebe mít spoustu lidí. Z toho jak se zatvářila, jsem poznala, že se nemýlím. Zvedla ruku a na mě začaly padat stíny osob, co vylézaly z úkrytu.
,,Neměla bys mě provokovat. Mám tu dvacet lidí s nabitou zbraní a ty máš v ruce kus zrezlího železa." pronesla. Pokrčila jsem rameny.
,,Tak mi to nandej... a můžeš mě jako bonus zkusit zabít... Pokud na to máš." řekla jsem posměšným tónem. Zezadu přišla nečekaná rána, která mi podkosila nohu. Kulka mi prolétla kolenem, kterým jsem tvrdě dopadla na zem. Zahryzla jsem se do rtu, abych nezařvala bolestí. Nějaká kurva za mnou mi teď skoro ustřelila nohu.
,,Páni, Sylvinko, to je všechno?" Lisa přišla až ke mně a seshora na mě civěla. Pak kývla na někoho za mnou. Podle kroků jsem poznala, že se jedná o více lidí. ,,Ať jí to bolí a já mám, na co koukat." usadila se na kapotě auta s úmyslem pozorovat, jak mě mordují.
,,Víš, vážně nemůžu dovolit jeho návrat, ale ty mi pořád stojíš v cestě. Není mi zrovna po chuti, že musím oddělat zrovna tebe, ale upřímně,... radši ty, než já." zasmála se. Na to mi přilítla první do břicha. Nemám páru, kde sehnala tak silný lidi, ale já mám momentálně pocit, že vyzvracím minimálně žaludek. Další přišla do týla. Nebránila jsem se, vlastně jsem skoro ani nemohla. S nohou v píči těžko něco udělám. I když bych se svou silou neměla mít problém něco udělat... Proč mě tak náhle opustila bojechtivost? Jasně,... když umřu, už kvůli mně nebude nikdo trpět... Ne, nech toho Coro, měla by sis dát za takový depresivní kecy přes držku, staráš se přece jen sama o sebe, ne? Sice jsem si nedala pěstí já, ale nějakej z těch dobráků, to udělal za mě.
,,Díky." houkla jsem na něj. Podíval se na mě, jako by mi překočilo a na to mi natáhl ještě jednu.
,,Máš to u mě." kývla jsem hlavou, na to vymrštila zdravou nohu a nakopla ho do ksichtu. A protože mám tu svojí brutální sílu, křupnutí jsem očekávala. Svalil se na zem se zlomeným nosem. Naneštěstí jich tady stálo dalších devaténáct. Ani mě nepřekvapila pecka do druhýho kolene.
,,Kreténe zasranej!" zařvala jsem. Tak tohle je super... Schytala jsem silný kopanec do žeber, který mi nejen asi jedno nebo dvě přelomil, ale i mě přetočil na břicho. Kdosi mě chytil za ruce a začal mi je vytáčet z kloubů. Bolestnýmu řevu jsem se nebránila. U takovýhle bolesti by každej vyváděl stejně. Vím to dost dobře, páč je to můj oblíbenej způsob tahání infa z neochotných lidí. Akorát si nepamatuju, že bych je z kloubů vážně vyhodila. Bolestně jsem vydechla, když jsem přes tu novou nekřesťanskou bolest poznala, že ruce už v pořádku rozhodně nemám. Hlavně, když mi bezvladně dopadly k zemi. Na jednu mi někdo dupnul patou a v předloktí se mi ozvalo zakřupání. Do prdele, to se fakt daj kosti zlomit takhle snadno nebo tu má nějakýho vycvičenýho lamače kostí či co...? Se zatnutýma zubama jsem zírala na Ronu. Můj nenávistnej pohled ji asi trochu znervóznil. Viděla jsem jak ode mě odvrátila zrak. Zašklebila jsem se, což asi muselo vypadat parádně s mým krvácejícím nosem. Někdo z těch ichtylů mě čapnul za vlasy, zvedl a přehodil na záda. Při nárazu jsem zalapala po dechu. Pak následovala smršť kopanců a nakonec si na mě jeden obkročmo sednul a po chvíli to můj obličej schytával náporem tvrdých a obličej drhnoucích rukavic. Musím teď bejt fakt krásná... Po chvíli vstal a očividně s úmyslem dolámat mi i zbytek žeber, co zatím byly v celku, mi začal sázet rány tvrdou podrážkou. S každým nárazem mi z hrdla vylezlo zaskučení a můj mělký dech přecházel do sípavého chrapotu. Do hajzlu!
,,Děvko..." zachraptěla jsem směrem k Lise. Měla jsem za to, že mě neslyšela, ale posléze jsem uslyšela ten její nepříjemný smích.
,,Děvky jsou přece ty, co si zatáhnout do postele leccos a často. Kdybych v tomhle ohledu měla porovnat nás dvě, asi bych si vymyslela jiný pojmenování. Vzhledem k tomu, že jedinýho kluka, se kterým jsem kdy spala, si sama osobně odstřelila. Řekni,... kolika už ses nechala ošukat? A nebo to už nepočítáš?" její hlas se blížil a za chvíli jsem jí zamlženým pohledem uviděla nad sebou.
,,Něco jako špatný svědomí mi v ksichtě nenajdeš. Zaprvý žádný nemám a zadruhý pravděpodobně mi to-" nečekaně jsem to schytala její nohou přímo do tváře.
,,Drž už hubu." zavrčela. Pak se ale začala smát. Zvedla svou pistoli a namířila mi ji mezi oči.

,,Tvůj oblíbenej způsob popravy, že Corinko?" smála se do výstřelu zbraně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama