I přes Leonovu příšernou osobnost (všechny mé špatné stránky, co bysme chtěli), spřátelujeme.
Naše vlkodlačí duše touží po nových druzích

Členství do mé nepokrevní smečky uzavřete ZDE.






NEW TNT: Neodpustitelné hříchy 15 - 1. část / 2. část

Mrkneme se, co je nového...

↑↑↑

... S tím, že nikdo neztrácí čas s komentáři jsem dávno smířená. Nežádám o ně, stačí mi hodnocení dole, které mi napoví, kolik lidí povídku či její kapitolu skutečně četlo. Ukažte mi, pro kolik lidí můžu mít důvod psát.

Ale komentáře ode mě si taky musíte nějak zasloužit,... že... :D







TNT 9

29. března 2014 v 22:41 |  TNT


Moje šťastné poledne kazil jeden zlý pocit. Nebo spíš předtucha něčeho špatnýho. Ale protože jsem to já, vybodla jsem se na něj a došla si něco ulovit do lednice. Našla jsem dvě plechovky piva. Nohou jsem lednici zavřela a jednu si otevřela a spláchla jí pocit vyprahlosti. Z nočního stolku jsem vzala krabičku cigaret a o pár sekund pozděla se dozvěděla, že na mě kouká pouze poslední osamělá cigaretka. Povzdechla jsem si a šla si sednout na mini balkónek. Zápalila jsem si ji a naprosto si ji vychutnávala. Musela jsem abstinovat celý měsíc, protože to hovádko mi prostě nebylo schopný krabku jakýkoliv cigaret přinýst. Achjo... myslela jsem, že tam zhebnu...
Venku bylo moc hezky na to, abych se zdržovala pouze na balkóně. Trochu se ochladilo a já už očekávala svůj vyprorokovaný déšť. S protáhnutím jsem vstala, prázdnou krabku i plechovku jsem nechala na malém stolečku a šla ven. Hodila jsem na sebe svý krásný černý tenisky od pumy a zabouchla za sebou.


Procházela jsem se ulicí, když na mě dopadly první kapky. Zvedla jsem oči. Pár kapek se změnilo v silný liják.
"Wow,... mě by měli strčit do obří sklenice, přistrčit žebřík a kamínek na sezení a z toho čupr flexu bych mohla předvídat počasí." bručela jsem. Vždycky se na něj trefim...Ne, že by ten déšť nebyl příjemnej, ale čekala jsem, že mi moje celkem pracně upravené vlasy vydrží o něco déle.
"Kruci..." zalezla jsem si pod jednu stříšku. Mezi temnými mraky, co se tu objevily jako obvykle zcela odnikud, se mihl blesk a po té se ozvalo hrozivé zaburácení. Bylo silné, ale můj vycvičený sluch v něm zaslechl i cosi jiného.
,,Zatraceně." usykla jsem a rozeběhla se směrem, kterým jsem měla pocit, že to přišlo. Nebylo to daleko. Vběhla jsem do uzavřeného prostoru, kde už léta nefungoval jak plot, tak ani přistávací plocha pro helikoptéry. Na té volné ploše jsem zaznamenala několik lidí. Po dlouhé době se moje oči rozšířily úděsem... nad sestavou osob zde. Ali... Jade... Richie... Chris... Ju-
"Juliane!" vyhrkla jsem nadšeně jakmile jsem ho uviděla stát kousek od skupinky. Radostný tón mě přešel, když jsem zahlédla pistoli v jeho ruce a výrazy přítomných.
,,Sotva mě pustili a vy už se mi stavíte do cesty?" ozvalo se uchechtnutí. Pak jeho zrak padl na mě.
"Julia-" chtěla jsem zvopakovat, ale byla jsem přerušena.
"Co ti tak dlouho trvalo, couro?" odplivl si. Své krásné vlasy měl splihlé od deště a jeho oči se nebezpečně leskly. Chvíli mi, v tom šoku, trvalo pobrat, co řekl.
"Omlouvám se, bylo to komplikované." řekla jsem. Nemohla jsem se od těch nádherných očí odtrhnout. Ony se ale odtrhly ode mě. Namířil zbraň na Jade.
"A ty, odporná barevná vráno, tobě bych nejraději ustřelil hlavu a někam ji na tyči vystavil. Naneštěstí mi k tomu chybí vybavení." nevěřila jsem tomu, co říká. Přešla jsem blíž k němu. Vím, že mně on neublíží.
"Juliane...?" řekla jsem opatrně. Ani se a mě nepodíval.
"Drž hubu." řekl ostře, až jsem se zarazila v chůzi. Všimla jsem si, že Jade krvácí pravačka. To musel být ten předchozí výstřel. Ne... to není možné... Julian by tohle neudělal... Přiblížila se k němu blíž s vyzývavým pohledem.
"Vylízala bych ti tu tvoji holčičí prdel, kdybys jen nebyl takovej čůrák, buzerante zasranej." zašklebila se na něj. Ostatní neřekli nic, jen na něj nenávistně hleděli. On taky nic neřekl, jen si protáhl krk a namířil pistoli přímo na její čelo. Rozeběhla jsem se a stoupla si před ni. Všichni na mě překvapeně koukaly. Já bych koukala taky, kdybych ovšem měla ještě jedny lítací voči, co by lítaly poblíž mě a pozorovaly dění. Jasný, a lítací voči v takovýhle vážný situaci prostě napadnou jen mě. To jsem prostě já. Kolem se střílí a já z toho mám prdel do tý doby než někdo skutečně umře.
"Právě jsi získal svobodu, nedělej to." řekla jsem hlasem jistým, ale zazněla v něm prosba. Protočil oči v sloup a změnil cíl. Nový cíl jsem byla já.
"Co to, že ses svým loutkám nepochlubila, co se stane z penězi, co tak pracně čtyři roky vydělávali? Nebo doufáš, že ti to tímhle gestem odpustí? Jsi tak zoufalá a tragická." nepoznávala jsem ho. Tohle... tohle nemůže být Julian,... ale ty oči...
"Dobře, to by stačilo." vložil se do hovoru Chris a namířil na něj jednu ze svých vlastních zbraní. Vedle mě se objevil Richie. Sám měl v ruce nabitou pistoli a též na něj mířil.
"Ty moc dobře víš, že tě můžeme dostat zpátky do lochu." prohlásil. Měla jsem toho tak akorát dost. Vzadu za pásem jsem měla svoje dvě menší černé pistolky. Vytáhla jsem je, odjistila a namířila na ty dva blbouny.
"Okamžitě na něj přestaňte mířit!" křikla jsem.
"To nemyslíš vážně." Richie měl v hlase nevěřícný tón.
"Smrtelně vážně. Zahoďte to nebo vás fakt odstřelím." řekla jsem zvýšeným hlasem. Richie mě neochotně poslechl a jeho zbraň padala k zemi.
"Co to děláš, debile?!" zařval Chris a pohnul se z místa. V ten moment proti mně Julian vystřelil. Ucítila jsem náraz, když mě Richie strhnul stranou, tři rány z pistole a bolestné zasténání za sebou.

"Jade...!" slyšela jsem pak pouze Aliho výkřik.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama