I přes Leonovu příšernou osobnost (všechny mé špatné stránky, co bysme chtěli), spřátelujeme.
Naše vlkodlačí duše touží po nových druzích

Členství do mé nepokrevní smečky uzavřete ZDE.






NEW TNT: Neodpustitelné hříchy 15 - 1. část / 2. část

Mrkneme se, co je nového...

↑↑↑

... S tím, že nikdo neztrácí čas s komentáři jsem dávno smířená. Nežádám o ně, stačí mi hodnocení dole, které mi napoví, kolik lidí povídku či její kapitolu skutečně četlo. Ukažte mi, pro kolik lidí můžu mít důvod psát.

Ale komentáře ode mě si taky musíte nějak zasloužit,... že... :D







SaT 04

2. dubna 2014 v 18:57 | Akira |  Stain And Taint

04/Výhružné vzkazy do mrtvé budoucnosti



Tábořili jsme u nedaleké napůl vyrabované drogerie, Cody se snažil najít jedinou funkční rádiovou stanici, ze které bysme se mohli dozvědět nějaké informace o sektorách E a D, které naléhali těsně na sebe, jeden z nich byl náš a druhý běžných lidí. Potom, co jsme vyčistili drogerku, šel Marty pohledat cokoliv poživatelného a využitelného. Jen já jsem si zalezla zpět do auta, ze kterého jsme předtím na moje remcání sundali plátěný vršek. Nohy jsem si opřela o přední sedačku řidiče a tiše pokračovala v truchlení. Ti dva to nechápou. I když jsem ho často srala, miloval na mně i ten nejmenší detail. Přistoupil na mojí hru, a i když mi přirážel hluboko do zadku, třel penis, dokázal mě i tehdy oslovat mít přiděleným jménem, Emily. Sakra.. muselo to pro něj být hrozný... Jsem nechutná... nechutný devatenáctiletý kretén, odporná buzna, bývalou neuznávanou profesí kapsář a zloděj aut, křestním jménem Billy, s příjmením neznámým. Ne, rozhodně se nic nestane, když zmizím z povrchu zemského... Mimoděk jsem se uchechtla. A že to taťku pěkně vytočilo, když nenahmatal žádné pěkné ženské poprsí. A ten pohled, když mi svléknul kalhoty. Za bezmeznou cenu. Už si ani nepamatuju důvod toho mého zženštění, ale pokaždý, když vidím ty zaražený ksichty, hodně těžko se něco odvyká. A Andy... on to přijmul. Přijmul i tu věc na krku, i když věděl, že se mu jednou, těžko říct jak rychle, začnu měnit před očima. A pak... zemřu a nebo se ho pokusím sežrat. V přístroji zachrastilo, když se Codymu podařilo chytnou vlnu. Vítězoslavně se usmál, ale brzo, jeho i můj výraz přecházel v úplný opak. Marty, který přinášel další hromadu věcí, se neubránil vzlyku.
"... mrtvých, sektor E uzavřen,... sektor D odpálen dnes v 4:06... B připravuje průzkumné jednotky..." v rádiu zašumělo. ,,Žádné seznamy přeživších..." šum sílil až nebylo slovům téměř rozumět. Nic dalšího jsem ale slyšet nepotřebovala. Cody zřejmě nabyl stejného názoru, protože vztekle popadl krabici s malým repráčkem a vší silou s ní praštil do výkladní tabule. Ozval se skřípavý třískot skla. Všem nám ale byl hlasitý zvuk, který mohl přivolat ten hnus, někde. Naše společnost se položila do tíživého hrobového ticha. Zaklonila jsem hlavu a začala civět na hvězdy. Prsty jsem svírala v pěsti. Prahla jsem po krvi. Prostoupila mnou nenávist taková, až to málem znovu rozpohybovalo můj dávicí reflex. Dokud mi do plic proudí kyslík a ne pouze pach lidského masa do poloschnilých orgánů, zabiju všechno, co bude jen trochu smrdět po mrtvole. Z těla mi začalo vycházet podivné hrdelní vrčení a tkáně mi propalovala nezkrotná touha po zelené páchnoucí krvi. A pokud tam nahoře, ještě někdo bere mou existenci v potaz, zařiď prosím, pokud se s ním ještě někdy setkám, ať není... ať neni jedním z nich. Na rameni jsem ucítila pevný stisk. Otevřela jsem oči a otočila hlavu. Zvuk ve mně ustal. Moje rameno svíral Cody, Marty stál hned vedle něj. Oba na mě podivně koukali. Tak podivně, až jsem začala být nesvá. Pokusila jsem se setřást jeho ruku, ale výsledkem byl úplný opak.
"Pozabíjíme všechno... až do konce." řekl Cody tiše. Cítila jsem jak se chvěje. Marty se pohnul z místa a opřel se o auto.
"A pokud proměnu přežiješ, zabijeme tě." Marty též šeptal, ale jeho hlas mi zaduněl v hlavě. Semkla jsem rty do úzké bledé linie. Nechtěla jsem se o tom bavit. Ale i když se pořád cítím fyzicky dobře, v mém těle probíhají změny, které oni zřetelně vnímají. Dívala jsem se na něj. Při prvním setkání mi přišli jako ustrašení chlapečci. Moje ego tehdá asi plálo na příliš vysoký úrovni, protože ti dva muži, co stáli přede mnou se za chlapce, navíc podělaný strachy, považovat fakt nedali. Cody, vysoký blonďák, který svalovou hmotu rozhodně nepostrádá, ale spíš by ho člověk zhodnotil jako zajetýho modela, než jako zabijáka. Má tmavší, takovou vietnamskou barvu pleti, pečlivě opečováváné vlasy sahající skoro k ramenům, pravou stranu hlavy má skoro celou vyholenou. V uchu malý černý křížek a skrz ret má propíchlý stříbrný kroužek. Marty, o trochu menší, ale stejnak mě též převyšuje témeř o hlavu. Jeho postava je spíše atletického rázu a svalstvo se na jeho tělo rýsuje podobně úžasně. Oproti němu je o něco čmouhlejší, tvář má jemnější rysy a rty má tmavé a výrazné. S karamelovými vlasy a zeleným pohledem se mohl považovat za vážně přitažlivýho chlapa. Zkrátka jsou to krásní chlapi oba. A já se je tu prohlížím a chválím je. Zvláštní, co člověk jako já dokáže vnímat, když ví, že už nemá moc času. Sjela jsem pohledem na Codyho ruku. Když jsem dál mlčela, stisk uvolnil.
"Jen jsme chtěli, abys věděla, že jsme na tvojí straně,... Emily." zabručel a sedl si na zadní kapotu auta, patrně byl lehce rozhozený z mé velice tiché reakce. Zvedla se ve mně náhlá vlna popudu na tu přezdívku. Nenáviděla jsem už ji asi tolik jako tu infekci, co mi umrtvovala a měnila tkáně, nenáviděla tak jako chodící mrtvoly. Znovu jsem sevřela ruce v pěsti. Do ticha zaznělo, jak mi zakřupalo v kloubech.
"Neříkejte mi Emily." řekla jsem. ,,Jak to vůbec můžete říct, když víte že mám taky péro? Tak jako vy?" sundala jsem nohy z opěradla a ustlala si ve voze. Hrobové ticho po chvíli protnul Martyho hlas.
"Jiné tvé jméno neznáme... A já vždycky myslel, že se ti líbí... A taky hrát si na-" zmlknul když jsem zasyčela.
"Skončí to." tiše jsem se zasmála slovům, co jsem se chystala pronést nahlas. ,,Chystám se umřít jako chlap." nastala odmlka, než seozvalo odfrknutí. Tipovala jsem to na Codyho.
"Takže se zas pomalu stáváš chlapem, jo? To to trvalo." řekl tónem, až jsem sebou škubla. Ne... škubl. Musím... se to přenaučit. Marty se tiše zasmál. Ale byl to veselý smích. Obrátil se, aby na mě viděl, shrbil se a lokty se opřel o dveře auta.
"A jak se teda jmenuješ? Myslím, jako úplně doopravdy." díval se na mě zvědavě. Jeho výraz ale rychle přešel v omluvný.
"Promiň, teda, asi bych se měl představit jako první, když něco takovýho po tobě chci... Jsem David... David Campbell." potřásl hlavou a přejel si dlaní po temeni hlavy. ,,Je to trochu divné, odhodit Martyho. Zebru z Madagaskaru jsem jako malej fakt zbožňoval." nejistě se usmál a pak zvedl pohled ke Codymu, jako by chtěl ten dovětek zamluvit, ale sám už nevěděl čím. Cody si taky mohl přezdívku vybrat sám a zvolil Codyho, tučnáka z divokých vln. Zabrouzdala jsem k němu pohledem. Na prsty si natáčel vlasy, které mu dosahovaly skoro až k ramenům. Olízl si rty a zvedl pohled vzhůru k nebi. Nic neříkal. Okey...
"Jmenuju se Billy." řekla... řekl jsem a začal civět na malý vůz. To bylo jediné, co jsem vždycky na obloze spolehlivě našel. ,,Příjmení neznám." protáhl jsem se a přitom ho přistihl, jak mi upřeně hledí na odhalené břicho.
"Takže Billy..." zopakoval Cody, aby vyplnil to trapné ticho. ,,Já jsem Chris a svoje příjmení taky neznám... Ne, spíš byste ho asi neměli znát." odvrátil pohled. Protože jsem známý zakomplexovaný idiot, trochu se mě to odvrácení dotklo. No jo, na mě nebylo nikdy na co koukat. Malý, vyhublý, šlachovitý. Bledá pleť a na pohled slabé končetiny jsou opravdu slabé. Moje oči poslední dobou nějak ztratily barvu a lesk a moje jediná ozdoba je růžová jizva na tváři. Ano, totální frajer a prvotřídní zabiják. To už bych zbraň raději svěřil civilistovi v domácnosti. Pistoli ale ne. Jediné, čím jsem se mohl doteď pyšnit, že jsem nejlepší střelec z bývalého D sektoru. Znovu zavládlo trapné ticho.
"Tak jsem si říkal,... že teď, když už mezi náma není ta podivná bariéra, no asi nechápete, co myslím..." Chris ho rychle ujistil, že chápe, a když se podíval na mě, řekl jsem jen "Jo." Úžasná odpověď, ale David vypadal spokojeně, tak hned pokračoval.
"Říkal jsem si,... že by nebylo špatný se zase trochu... no... odreagovat." jak mluvil, zvolna přecházel do mumlání.
"Jinými slovy seš nadrženej." pokýval hlavou Chris a zabrousil pohledem ke mně.
"Ale nevím, jestli je teď vhodná doba..." začal, než jsem stihl projevit svůj názor na ten překvapivej návrh. Ale když se na Davidově tváře usazoval zklamaný výraz, tiše jsem si povzdychl.
"Nedá se nic dělat, v téhle době se prostě umírá a truchlení nikoho zpět nevrátí." řekl jsem, i když se mi při těch slovech svíralo hrdlo. "Možná právě proto by se nějaký uvolnění... odreagování hodilo. Můžu se dívat, ne?" podíval jsem se z jednoho na druhého. Oba kluci se na sebe zadívali, Chris zavrtěl hlavou. Tentokrát jsem si povzdychl v duchu. Začal jsem se zvedat.
"Tak já se jdu někam uklidit..."zamumlal jsem, ale Chris ke mně rychle přiskočil a zatlačil mě zpátky do sedačky.
"Myslel jsem tím, že se nebudeš dívat... jen dívat. Ty to uděláš s náma." řekl. Polknul jsem. Jak mi v téhle situaci šlo dobře myslet jako chlap. A ještě líp na to, jak na tom moje tělo je.
"Jsem si jistý, že to bude větší zábava, když se do toho pustíte jen vy dva, takový časákový bishíci. Já budu dřepět opodál a uvolním se kdyžtak sá-"
"Žádný takový." z druhé strany auta, se mi nad tvář naklonil David. Na tváři potutelný úsměv. Natáhl prsty a přejel mi jimi po rtech.
"Právě teď máme luxusní auto, k dispozici polozhaslou lampu pro intimčo, žádný zombík s kolegy poblíž. Teď se můžeme chvíli chovat, jako normální lidi." natáhl se níž a špičkou nosu přejel po mém.
"Teda, pokud se nám ze sebe podaří vydolovat ještě nějaký lidský pudy. Ale už nám to docela jde, ne? Když jsme se dostali z Punchyho spárů, znovu jsme se trochu přiblížili lidem. Už nejsme likvidátoři." prsty mi prohrábl slaměné vlasy. "Předstírejme, že je tu zpátky začátek léta a první červencová kalba. A my se tam potkali. Po řetezci panáků jsme se všichni přiznali, že nás přitahují muži. Pak jsi ty ukradl auto a Chris nás odvezl daleko za město..." tiše mluvil, oba jsme mu naslouchali a všichni si urputně přáli, aby to byla pravda a tohle jen noční můra. Hrůzný příběh nebo odporný film... Prsty mi projížděl vlásky a zblízka si prohlížel mou tvář.
"Jsem z toho nervózní...oba jste prostě fešáci a já... taková pobledlá šereda. Fakt bude lepší, když-" přerušily mě rty, které se zlehka dotýkaly mých. U pasu jsem ucítil tlak, Chris ze mě tahal kalhoty. Odevzdaně jsem nadzvedl zadek, aby ta křehká látka byla později ještě použitelná. Sundal mi to i s trenkama. Viděl jsem, jak si mě detailně prohlíží a do tváře se mi hnal nával horka.
"Nebuď tak našponovaný, Billy. Jsi krásný, ale jinak než my. Asi si to nemyslíš, ale často jsem ti tvou postavu záviděl." šeptal David. No, máš pravdu, tohle ti fakt nežeru, ale mlčel jsem...
,,Pistole máš jako přirostlé k tělu, pohybuješ se jak šelma, v boji jsi vždycky tak přirozenej... A kolem tebe byli jen samý nemotorní a hluční balvani. Není divu, že zdar v terénu viděl Punchy jen, pokud ses mise účastnil ty. Nechat na sebe pokřikovat tebou bylo super." olízl mi rty, zatímco jsem na něj nedůvěřivě hleděl. "Ty a Chris jste byli jediný, koho jsem na sebe nechal tak štěkat, taťku jsem tak nesnášel." cuknul jsem sebou leknutím, když se mi na břiše ocitla velká hřejivá dlaň.
"Promiň." ozvalo se zespoda. Viděl jsem, jak si Chris přelezl do auta za námi a stejně jako David už neměl triko. Bezva. Ti dva fakt vědí, jak probudit moje komplexy. Ale to už je stejně jedno. Nepředpokládám, že bych se jako zombie rád díval do zrcadla... To mě přivádí na otázku... Jak to asi vypadá v mysli mrdkoložky? Na tváři mě zašimraly Davidovi vlasy.
"Přestaň myslet tak urputně, tváříš se přitom tak... tragicky." řekl Chris. ,,Mysli na to, že slavíme." sehnul se a zuby mě chytil za kůži na podbřišku a tu pak krátce promnul rty. Zavrtěl jsem se. ,,A víš jakej je David. Vymrdá ti ty myšlenky z hlavy. Což já taky, když jsem dostal možnost." zalesklo se mu v očích. Znovu jsem ucítil Davidovi vlasy. Kousl mě do rtu. Tak silně, až jsem zasténal. Ze rtu se mi spustila krev. Třením nám ji rozmazal po rtech. Pak to místo znovu sevřel zuby a začal sát, prsty mi zatím sjel na bradavky. Vydechl jsem mu do rtů, když mi penis obalilo měkko a příjemné teplé mokro. Davidův jazyk přejel jizvu a pak se mi přesunul na krk. Cítil jsem, jak do mě zarývá zuby. Tou rozkoší, co mi bolest dávala jsem přivřel oči. Zrovna tak mi tělem prostoupila slast zezdola, když Chris přenesl pozornost ke špičce. Začal jsem sebou zmítat a moje steny byly o to silnější, když mě jejich silné ruce přikurtovaly k sedačce.
"Zníš tak krásné, Billy." vdechl mi David do krku. "Mohl bych to poslouchat celou noc." cítil jsem, jak mi na krku tvoří další krvavou modřinu. A způsob, jakým Chris zpracovával moje vzrušení byl nemilosrdný. Čísi ruka mi nehty přejela po břiše. Zakňučel jsem a už se jim úplně vydal napospas. Oba to zřejmě vycítili, protože tempo pohybů se rázem zrychlilo, a David jazykem zkoumal druhé nejvíc citlivé místečko. Zajel mi jazykem do ucha a posléze ho vysunul, zasunul a zase vysunul a napodoboval tím tak pohyby při přirážení. Lalůček druhého ucha promnul v prstech a nehty mi pak přejel po krku. A zase se intenzita zvýšila. Prohnul jsem se v zádech a vykřikl. Můj výkřik utlumila starostlivá ústa zašpiněná mou krví. Střelili po sobě triumfální úsměv. No jo, tak jste to vyhráli, hoši. Gratuluju, jsem poražen...
"Tohle udělám já." zaslechl jsem Davida a zamračil se, protože mi myslí prolétlo spoustu věcí, kterou tou větou mohl, v tu chvíli, myslet.
"Co-" v tu chvíli mě začaly zvedat Chrisovi silné paže. David se připojil a namontovali si mě do polohy na čtyřech. Než jsem stihl začít protestovat, David mi jednou rukou podebral nohu a trochu nadzvedl a pak mi od sebe poodtáhl půlky. Okamžitě se mi tělem rozlil další nával vzrušení, když se jeho jazyk dotkl mé dírky. Začal kolem ní kroužit měkkou a vlhkou špičkou a dirce se začal vyhýbat. Na koulích a chloubě jsem pocítil stisk a brzy začalo podobné mučení i od Chrise. Vzrušením a netrpělivostí jsem se rozechvěl, nedočkavě jsem zasténál a už po tom prostě toužil.
"Tak... už to do... mě strčte." vydoloval jsem ze sebe mezi steny. Prsty jsem zarýval do potahu sedačky. Nepřestávali. Jazyk mi vjel dovnitř, penis mi byl zase rychle třen. Zoufale jsem zakňoural. Zápolil jsem a prohrál s dalším plácáním ejakulátu, který mě ti dva tím škádlením nutili zopakovat.
"Prosím..." David ze mě jazyk vysunul.
"Půjdeme do tebe oba, bude tě to hodně bolet, když tě nepřipravíme." zazněl mi u zadku jeho hlas.
"To je jedno. Bolest je v pohodě." hlavně už do mě něco, co nejrychlejc strčte... Chvilku všechno ustalo. Stiskl mezi nohama povolil.

"Nadzvedni se." nařídl Chris. Poslechl jsem a následně mu obkročmo seděl na stehnech. David se ke mně sunul po čtyřech zepředu, ve tváři blažený a chtivý výraz. Ani jsem si nevšiml, kdy se ti dva stihli svlíknout. Záhada. Je vidět, že jsem stále jen amatér. Blondýn mě chytil za pas, lehce nadzvedl a zastrčil mi do zadku dva nasliněné prsty. Chtěl jsem proti natahování opět spustit, ale od toho jsem asi měl Davida přímo před obličejem. Chytil mi hlavu a líbal tak dlouho, dokud se stále zvyšující až nepříjemný a bolestivý tlak dole náhle nestáhl a nenahradil o trochu menším, když mě na sebe Chris posadil. Se sténáním jsem se prohnul v zádech a na to si mě Chris přitáhl na hruď. David zaklesnul nohy mezi jeho a moje stehna a následoval Chrisovu příkladu. Bolest jsem necítil žádnou, jen ten úžasný opojný pocit... Nebudu se ptát, kolik jsem měl v sobě předtím prstů... Až teprve teď jsem si začal pozornějc všímat výrazů, které měli ve tvářích. Tvářili se úplně stejně jako já, před sebou nejspíš totožnou vidinu noci plný skvělýho sexu. Neodolal jsem a několikrát se krouživě zavrtěl. Odměnou mi bylo několik uchu lahodících zvuků. Usmál jsem se. Tohle umírání je boží. Ačkoliv už tu bude něco chybět... Něco podstatného... Napořád.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama