I přes Leonovu příšernou osobnost (všechny mé špatné stránky, co bysme chtěli), spřátelujeme.
Naše vlkodlačí duše touží po nových druzích

Členství do mé nepokrevní smečky uzavřete ZDE.






NEW TNT: Neodpustitelné hříchy 15 - 1. část / 2. část

Mrkneme se, co je nového...

↑↑↑

... S tím, že nikdo neztrácí čas s komentáři jsem dávno smířená. Nežádám o ně, stačí mi hodnocení dole, které mi napoví, kolik lidí povídku či její kapitolu skutečně četlo. Ukažte mi, pro kolik lidí můžu mít důvod psát.

Ale komentáře ode mě si taky musíte nějak zasloužit,... že... :D







Lidské ovečky... Feel like koza.

15. listopadu 2015 v 8:24 | Akira

Chaos v mé hlavě... psaný brzo ráno... Normálně každý článek projedu tak desetkrát, kvůli chybám, ale teď jsem to zvládla jen jednou. Mám trochu rozmlžený zrak a nepřečtu to už, tak prosím případné čtenáře, aby mi odpustili chyby. Ale přidat tenhle článek později by pro můj duševní pořádek už neměl význam... je to chaotické, dlouhé a plné chyb a k ničemu. Ale pokud tu někdo nespal stejně jako já, velice spolehlivě ho to uspí.

Poznámka: na chaotismus v mých výkecech přímo směřuje věta v záhlaví. A brzy se tu nejspíš objeví i rubrika,... kam možná občas hodím nějaký vlastní obrázek... A zase uvažuju, proč tu melu furt jen o sobě. Pak si ale řeknu... ale hm lidi sem chodí, protože chtěj číst tvoje články, ne? I když bych byla raději, kdyby si někdo všimnul těch hejbacích růžových gifů o trochu víc dole... mno.


6:48, kdy jsem vylezla z postele s chtí něco czestnýho psát. Doufám, že brzy příde doba, že budu moc v tomto čase zase již poklidně spát. Jsem bohužel ten typ, co se starostma v hlavě, prostě neusne a minulou noc mohl spát sebehůř. Ale je dokázaný, že v noci jsou všechny emocionální věci ,,silnější"... a starosti se zdají větší. Opuštěnost a smutek a další nechtěné pocity. To samé se bohužel vztahuje i na bolest. A teď myslí tu fyzickou. Někdy ke čtyřem ráno mě chytil zub a ten mi to samozřejmě přenesl před půl ksichtu do ucha a od toho to šlo do spánku. Takže nejenže deprese stavy, ale ani při nich nemůžu mít naražený sluchátka, protože bych asi umřela bolestí. No co, vypíšu se, polknu pink bonbónek a počkám si až bude světlo k troše toho optimismu a na dvě hoďky si po lehkým rozpustným kafi, schrupnu.


Než jsem vstala, měl jsem text článku v hlavě podstatně jiný. Tak nějak to vypadá i s mýma povídkama, tudíž to dopadlo tak, že jsem tu skoro všechnu tvorbu stáhla... ne kecám, jen jsou pryč odkazy. Ty paskvily tu stále jsou, tak směle do hledání, ale budu to všechno jednou předělávat... jednou... předělávat. No a tak si na to jednou předělání nesmažu celý článek a nezaspamuju si tu pak ,,zeď" staronovými věcmi, aby ty zajímavější články už nikdo neviděl. Tak to sotva.

A hmm, proč vlastně tenhle nadpisek? Inu, někdy v té době, kdy mě začal bolet ten zub, se mi zcela nesmyslně vybavila slavná modrá lišta a nové image profilovek. Kdo fejsbůčkový profil vlastní a projíždí (aspoň tituly, pokud je někdy tak línej jako já) na stejně slavných novinkách, přibližně ví, co se nám teď děje ve světě. Bohužel nám tu nějak nefunguje svoboda slova, takže nesmím říkat slova jako ,,rasista" ,,bych" a ,,velké masové díry" v jedný větě, takže to tu nějak hlouběji probírat nebudu. Zrovna nedávno mě pár velice mě blízkých lidí usvědčilo o tom, že není dobré projevit náklonnost moc brzy... a nebo lépe vůbec. Myslela jsem si, že jsou to mí kamarádi... no, ale myslet jsem si mohla, někdo jiný už ne. Mohla bych začít zkusit používat větu: ,,Budeme kamarádi"? případný hejt mě z omylu o mých sympatiích vyvede okamžitě, ale to zase odbočuju... Skončila jsem: ,,zrovna nedávno..." a do té chvíle začaly přicházet tyhle zprávy. Jojo, buďme kamarádi s nimi, pomozme jim, jsou to přece chudáčci... A najednou se fejsbůčkem rozjel barevný mor. Duha pro podporu homosexuálu byla roztomilá - i když si z toho pak udělaly trend mladé hloupé děti, co nemají na takových sockách, co dělat. Takže i já s duhovým profi jsem netušila, kdo ze všech mých friendů to tam má skutečně odůvodněně... to tam chtělo nějaký heslo, třeba: ,,Jak se píše íkvé"? A bylo by po starostech. Z5 k nové druhé barevné nemoci. Vlajka Francie. Jo, někomu to příde hezké, ale lidi, zatraceně, proberte se. Těm mrtvým trojbarevné profilovky život nevrátí a já být příbuzný takhle (ne, jakkoliv) zavražděného, zrovna moc radost bych z toho asi neměla. Hlavně proto, že samotný lid si přece nemá právo vybírat, koho ve svém státě chce. Z takového důvodu bych barvy chápala, jenže opakuji se, žádných tisích vlaječkovaných profilovek nevrátí jeden život a deset tisíc lajků k samotné ,,akci" ty další taky ne. A už toho mektání o našem hnojném světě. Bylo mi ne tak dávno řečeno, že nemám právo říkat svůj názor starším lidem, konkrétně třicetiletým. Přeci jen jsem o devět let mladší a nic o světě nevím. To je samozřejmě pravda, jen mě ta první, trochu jinak formulovaná, věta tak dostala z důvodu, že ona osoba se dosud tvářila jako naše přítelkyně a nakonec z ní vycházela slova jako ,,neotvírej si na mě hubu" a zcela přímě projevila radost z neštěstí mých přátel. Tož, paní je již stará buchta a já lžu a jsem falešná, až to bolí. A teď jsem asi předpojatá vůči všem třicetiletým lidem světa. o.O ... Pokud by náhodou tento článek někdo četl, tak doufám, že chápete, že je to mířené jen na jednoho člověka. No a to jsem se vlastně snažila pochopit, co té ,,babče" vlastně leží v hlavě... jedeme dál...

,,S podstivostí nejdál dojdeš," to byla moje myšlenka přibližně v šest ráno. Tomu, kdo tohle vymyslel, bych to vymodelovala z keramiky a nacpala do zadku. Jasně, dřív to bylo všechno trochu jiné. V týhle době člověku nepomůže žádná upřímnost ani říkání pravdy. Dokonce je i zbytečně vyslechnout obě strany v konfliktních situacích a vynést ortel. Protože je to stejně jedno. A pokud jste v onom konfliktu zapletení, tak ani vás nikdo nevyslechne... nejspíš kromě těch, co držej s váma a druhá strana zas s tím, co je proti vám. A strany jedou svůj názor jak zaseknutý cédéčko a já se můžu spor snažit vyřěšit sebelíp, a než se vzpamatuju, je ze mě největší svině. No a proč jsem zase skončila u sebe? Jasně, proto, že je ten článek o mně a já se chtěla vykecat v totální mozkové bdělosti. Ne, tohle je doopravdy nemoc. Nejhorší je, že léky na nespavost bych už v životě nepozřela... po zkušenostech z dětství jsou určitě lepší blogové výkecy, který jsem ani dřív nedělala... Vlastně se změnilo hodně věcí za ten jeden půlrok. Půlrok tvrdé péče života živící mě krutými zkušenosti a utrpením. Hezkých chvil bylo až směšně málo... Po něčem takovém se musí změnit každý... myslím. A to mě přivádí na myšlenku, že tenhle blog byl původně pro povídky seskupené ze všech minulejch blogu... ne, já ta stěhování fakt nechápu. Co jsem na tom viděla já? Co na tom vidí jiný? Jsem puntičkář, takže pochopím odkaz, co se mi už přestal líbit nebo mi došlo, že vypadá blbě, ale co vzhled? Články? Všecičko se dá změnit, až na ten odkaz. A pak je tu pár osobních důvodů. Ale tomu, jak jsem mohla vystřídat asi deset blogů, právě teď a už asi nikdy více neporozumím... (Čas dojít k prozření)...

Ať to mám hezky seskupené, ať je všechno zbytečné a blogu nepomáhající na jednom místě... Posledních pár dní procházím blogy, kde je základní tag anime. Procházela jsem přes staré blogy, přes Affs/ Sb, oblíbené stránky, vyhledávač obrázků a různé tagy v google obdelníčku. Zatraceně, to tak špatně hledám nebo blogová komunita tak strašně za poslední rok... možná dva, upadla? Našla jsem jen velice málo aktivních yaoi blogů. A ani s těma typama, kam lidi na ,,zeď" hážou jen videa s textem ,,Aw, super" to už neni tak valný. Blogy, aktivně vydávající, buď většinou nevedou affs nebo se mnou mají společného snad jen hledání hudby na Youtube. Další blogy, krásné a nápadité, už byly dlouhodově či i jen pár měsíců mrtvé - ale s rozloučením. Nakonec nesmím zapomenout ,,odkazové mrtvé", kdy se před jeden blog, přesunete na další a možná i další a další, abyste zjistili, že ani ten definitivní už nejede,...

Hle už začíná svítat... skoro čas na kafíčko...

což pochopitelně trochu rozmrzí. Dřív mi to připadalo normální, ale teď mě rozesmívá... nebo taky naprosto otravuje jeden typ článku. Můj mozek je od jisté doby napůl mecha systém s vysoce výkonnými přídavky... jeho aktuální verze je nyní největší, na černých trzích dostupná a vlastní všechny dostupné limitované i speciální balíčky, které mi působí každá moje ,,psychická smrt". Ano, opravdu u mě stačí, aby na mě jen někdo zařval a já už jsem sad panda v koutě. Takže moje názory se mohou s jinými už trochu rozcházet... Když se dostanu na takový neaktivní blog a scrolloju dolů a vidím fůru starých... hodně starých vydaných blbostí... Video. Obrázek. Info: jsem ve škole apod. A pak si ten člověk po čtvrt roce vzpomene, že vlastní nějakej blog a podívá se tam. Jelikož nic nevydává a i předtím sotva vydával něco zajímavého, jeho návštěvnost se za dobu jeho neaktivitu nezvedla nadšenými a nyní netrpělivými fanouškovi. No a dokonce v dohlednu ani žádný nový komentář. Jak je to možné? Na blogu nic slušného téměř neni a v hlavičce stránky pod záhlavím je s mnoha vykřičníky psáno, že se nevedou spřátelené blogy. A najednou těm lidem dojde: ,,a sem nikdo nechodí, proč mám jako něco přidávat?" přitom i nízká návštěvnost padla na tom, že ten člověk nic nepřidával. Po zjištění všech těchto informací mě věta na úvodu nebo v posledních článku vždy naprosto rozseká: ,,Končím s blogem, nikdo sem nechodí, tak není důvod pro někoho něco přidávat". Lidi, tohle je tak strašnej nesmysl. Kdyby tihle aspoň ty blogy rovnou zrušily, když už takový skoro nenávistný oznam, docela by mi to usnadnilo hledání. A proč vlastně hledat další blogy? V naději, že objevím nějaký normální, slušný a dobrý. Bude mít hezkej kabátek a články budou zajímavé. A tento člověk hledá další taková aktivní Sbéčka, se kterými by čas od času vyměnil názor nebo citový výlev pod třeba takový článek, jako jsem vydávala nedávno... Nebo třeba jako je tento, ale já doufám, že se kvůli hromadě textu seknete už na začátku. Jenže... na asi už stopadesátou stranu další věc... Lidi píšící si deníček, a ve skoro každé hlavičce článku píšou věci jako: ,,Nečtete to, jsou to kraviny. Nic se nedozvíte. Můj výkec, není to zajímavý, prostě to nečtěte!" Nejen, že cpou svoje výlevy jako já do proudů internetových vod (sice do málo navštěvovaných, ale i tak je to pro lidi veřejná věc), ale ještě (potencionální) čtenáře záměrně podporují, ať to nečtou... takže teda čtou. Blogy s takovýmhle rovnou zavírám. Nechápu, proč na veřejný místo psát něco, co nechci, aby někdo četl nebo viděl. Na nejintimnější infíka jsou nejlepší ty skutečné a se zámečkem.

Ale samozřejmě, jak se říká: ,,Deníky se píšou od toho, aby se četly," A já jsem bába zvědavá, takže když mě nikde v úvodu ,,neláká" krásný a velice zdvořilý úvod ohraničený mnoha vykřičníky a nacpaný důvody, proč si to nepřečíst či mě nezdržuje přiblblý umělý zámeček, proč se směle nepustit do čtení...?


8:01... Taky už vás ty žvásty o zcela jistých věcech taky tak už nudí? Na jednu stranu bych byla dobrá filozofka... mít v popisu práce unavování lidí až k hibernaci, by byl skvělej job. Jsem master of osobní nudné kecy.


Hle, to si musím přidat do svých titulů.


A mimochodem.. nečtěte to...


Ale teď už je asi trochu pozdě, co?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baka Kamaru xD Baka Kamaru xD | E-mail | Web | 21. prosince 2015 v 13:57 | Reagovat

Tak nějak, málo kdy narazím na nějaké články, které by byly delší než ty naše ... a musím říct, že tenhle typ článků se mi i líbí */////* ... Musím říct, že v hodně případech s tebou souhlasím, na druhou stranu ... mám neblahé tušení, že náš blog spadá do některých z problému, o kterých tu mluvíš ... nebo ... možná o tom jen až moc přemýšlím xDDDDD

Každopádně, třeba to s těma "barvama na fejsbuku" ... taky jsem si tak říkala, kolik z těch lidí vůbec ví, k čemu to je ... a kolik z nich si to tam dává jen jako "trend" xDDDDDD Stejně tak k tomu sedí i ta "svoboda slova", která už není to, co bývala xDDDD

Eh, myslím, že radši zmiznu ... ještě bych se tu rozkecala o nějakých dalších blbostech a zbytečně užírala někoho čas a rujnovala tvou reputaci xDDDDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama